"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Kde je ten déšť...?

3. května 2012 v 19:46 | Ettelëa |  Deník

Tak si tu sedím u okna a čekám na déšť. Vlastně na něj čekám už pár dnů. Začalo být nepříjemné horko, což mi nedělá moc dobře. Nemám ráda velké horka, raději trošičku chládek. Prostě mi chybí takovéto jarní počasí. Ze zimy hned do léta, prostě nic příjemného. Ale je jedna věc, kterou na létě zbožňuju a to bouřky. Znáte to, takové ty silné, přívalové deště s hromy a blesky. Úžasné počasí, miluju vůni letního deště a ten zvuk, když buší do listí stromů. A přesně na to teď čekám. Ale vypadá to nadějně, zatahuje se, už je šero a tak snad dnes konečně mi déšť zahraje ukolébavku.



Nejspíše neumím psát optimistické články, ale jo, jeden chystám, Bude o mých skvělých potkanech :)

Ale dnes to moc optimisticky nevidím. Proč? Nevím, od té doby, co jsem přestala jezdit na koni jakoby tápu ve tmě a jsem taková prázdná, nudím se a nemůžu najít nic, čemu bych se chtěla věnovat. Kromě čtení a psaní recenzí a nesmyslných článků...



Možná někteří víte, že jsem byla členkou skupiny scénického šermu Allegros. Ano, správně - byla. Bohužel už nejsem. Těžko se to vysvětluje, ale prostě nedokážu být v kolektivu. Je to můj problém, šerm, vystoupení, hrady, kostýmy a to všechno bylo úžasné a hrozně se mi to líbilo a bavilo mě, ale problém byl prostě s kolektivem. Nebyla jsem schopna zapadnout. Cítila jsem se hloupě, protože oni to jsou hodně komunikativní lidé, ale já moc ráda nemluvím, spíš radši poslouchám a ani nějak nevím, o čem bych se s nimi měla bavit no a díky tomu jsem se pak cítila hodně blbě. Kolektivy obecně mi dělají problém. Ano, nemám moc ráda kolektivy, vlastně je nemám vůbec ráda. Doufala jsem, že bych to třeba mohla prolomit, ale nepodařilo se ani se šermířema. Prostě při představě, že bych s nimi měla strávit víkend... Problém není v nich, jsou to fajn lidi, veselí, problém je ve mě. Prostě bych celý víkend seděla někde stranou neschopna přijít a o něčem se s nimi bavit. A tak to mám pořád... Jsem ze sebe zklamaná a nešťastná. Ale nejspíše je načase to přijmout, přijmout, že kolektivní koníčky nikdy nebudou pro mě. Prostě jsem taková, mám to tak v povaze a moc s tím nenadělám.



Ale teď prostě nevím, kudy se vydat, kterou cestu zvolit, protože mě momentálně nic nenaplňuje. Chtěla bych se vrátit ke koním, ale jak? Kluby nepřipadají v úvahu, to, jak se tam dívají na koně, se mi hnusí. A tak jsem si dala inzerát na internet. Dělá to tak hodně lidí. Jenomže co jsem čekala? Nevím, protože, když se mi konečně někdo ozval, navíc někdo, kdo úplně splňuje moje představy, nemůžu to přijmout, protože (jak říkají rodiče), nemůžu přece věřit někomu přes internet! Já vím, je to divné, komunikovat s někým přes mail a pak se tam za ním vydat a člověk neví, co má čekat, vím, že je to nebezpečné, ale musí přece být nějaké řešení nebo ne? Nevím, jak teď z té situace ven, protože vidina takového ježdění mě láká, protože splňuje mé představy, ale nemůžu to přijmout, protože je to riskantní. Jsem jako v pasti...



No, snad časem najdu něco, co mě bude bavit a vytrhne mě to z tohohle divného stavu.

Ale abych taky řekla něco pozitivního - čtu Inheritance, jak možná víte a je to dobré. No, možná jsem čekala víc, co mě hodně štve je to, jak málo prostoru dostal Murtagh. Vlastně vůbec žádný! Taková škoda, vždyť je tak zajímavou postavou! No, uvidím, jak to s ním dopadne a všechno ostatní si budu prostě muset domyslet. Ale je to dobré čtení, škoda jen, že nevyšlo tak o dva roky dřív, kdy bych to fakt žrala. Bohužel. Kromě toho čtu taky Qou vadis, už poměrně dlouho, ale moc se mi ta kniha líbí a nechci ji dočíst. Jediná věc z povinné četby (kromě Pána Prstenů), která mě opravdu chytila. Ale já to napravím, myslím tu povinnou. Doženu to, o prázdninách. A včera jsem začala číst ještě jednu knihu - Pampeliškové víno. Ani jsem moc nevěděla, o čem ta kniha je, ale něco mě k ní táhlo. Jsem teprve na začátku, ale ten jazyk je dokonalý, tak krásný! A ta kniha voní létem a dětstvím, rozhodně vhodná pro tyhle dny.

Brzy se chystám také do Prahy (hrozně se těším) a hodlám si tam pořídit pár nových knih - Tak padne náš svět, možná Marcelo ve skutečném světě, Zaklínače - Paní jezera a dál ještě uvidím na místě, Možná něco změní, něco přiberu, uvidím.



A víte, co mě v poslední době kromě modré oblohy nabíjí? Seriál Gilmorova děvčata. Opravdu a vážně! Nikdy bych do sebe neřekla, že se mi podobný seriál bude líbit, ale je to tak. Já, zarytý fantazák se divám na něco takového. Ale skvěle se u toho relaxuje a nabijí mě to pozitivní náladou.



Mimochodem, co říkáte na druhou sérii seriálu Hra o trůny? Já nevím, mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu to samozřejmě není špatné a pořád mě to baví, ale na druhou stranu, nevím. Podle mě je tam až příliš zbytečných brutálních a sexuálních scén, už se to ani tak věrně nedrží knižní předlohy. No, uvidím, až tahle série skončí, právě jsme v polovině. ještě se to může zlepšit.
 

Proč jsou lidé takoví...?

1. května 2012 v 14:08 | Ettelëa |  Nejrůznější bezvýznamné řeči

Někdy si říkám, že je všechno zbytečné, když jsou lidé takoví. Že se jednou všichni navzájem zahubíme a zničíme sebe, svět i všechno, co na něm žije. Co mě vede k takovým smutným úvahám? Chování některých lidí...


Jako návrat domů...

27. dubna 2012 v 22:41 | Ettelëa |  Deník
Jak začít? Je to zvláštní, psát tady po tak dlouhé době. Dnes jsem přemýšlela, jak moc mi chybí psát ty "vykecávací" články a zamyšlení a tak jsem si najela na tento svůj blog, který už je pěknou dobu mimo provoz. Ale rozhodně jsem ho nikdy neměla v plánu rušit. Proč? Protože je na něm příliš ze mě, obsahuje mé najtajnější myšlenky, i když je to trochu divné, když je vlastně veřejný... Jsou tady také mnohé zážitky, na které velmi ráda vzpomínám, mé názory a zamyšlení. A dnes jsem si uvědomila, jak moc mi to chybí. Ano, moje pozornost se zaměřila na knižní blog a psát recenze mě moc baví, ale nedá se říct, že by mě to naplňovalo úplně. Něco tomu chybí a já vím, co to je. Ale nechtěla jsem si na svůj knižní blog "zatahovat" něco jiného a tak jsem upustila od svých zamyšlení a úvah. Asi to byla chyba. Když se zamyslím, tak mě tohle vypisování pocitů a názorů naplňovalo a bez něj se cítím tak nějak prázdná. Je smutné, že jsem si to uvědomila až teď.
Ne, nehodlám svůj knižní blog rušit nebo opouštět, to ani náhodou, nejsem blázen. Udělala jsem na něm kus prácě a díky recenzím jsem se vypracovala někam výš, ale když tu teď tak sedím, poslouchám hudbu z Pána Prstenů, myslím, že jsem si uvědomila, že tento blog zase trochu uživím svými myšlenkami a potěším vás nějakým tím článečkem na neknižní téma či pěknými jarními fotečkami.
Když jsem dneska na svoje opuštěné útočiště klikla a uvítal mě milý stromový domeček a příjemné barvy lesa, měla jsem pocit, jako bych se po dlouhé cestě vrátila domů. Asi to zní přehnané, vždyť jde jenom o blog, ale tenhle blog má v mém srdci své čestné místo. Kdo ke mě občas zavítal, musí to tušit... A myslím, že mi Útočiště elfího poutníka chybělo. Takže jsem zpátky. Nevím, jak často se objevím, ale vím, že občas ano...
 


Hrdinové mého srdce...

26. listopadu 2011 v 18:18 | Ettelëa |  Moje tvorba
Současné téma týdne mě hodně zaujalo, proto jsem se rozhodla také napsat článek. Jak by taky ne, když jsem vášnivá čtenářka!?

Když se zamyslím nad tím, jaká je má nejoblíbenější knižní postava, hned se mi vybaví jedno jméno - Aragorn. Ano, jedna z důležitých postav z Pána Prstenů a někdo, kdo zabírá vrchní příčku mého žebříčku oblíbených postav už dost dlouho. A proč vlastně?

Aragorn je synem dávných králů a dědicem gondorského trůnu. Zpočátku je sice hraničářem, putujícím krajinou v zablácených botách, nicméně, má svůj osud a nevyhne se mu. I když ještě není korunován, má chování krále. Představuje ideál člověka, to jaké vlastnosti by měl člověk - v ideálním případě - mít. Je statečný, moudrý, hrdý a spravedlivý. Ano, možná je až příliš dokonalý, ale i tak...

Aragonr


Není ale jedinou postavou z PP, kterou jsem si oblíbila. Je jich samozřejmě spousta - mám ráda Gandalfa, Smíška a Pipina, Faramira, který těžce bojoval proti moci Prstenu, ale nakonec zvítězil, ale je jedna postava, kterou jsem dokázala ocenit až po několikátém přečtení a shlédnutí filmů. Je to Sam Křepelka. Na první pohled sice může působít, řekněme trochu jednodušeji a nepříliš chytře, ale ve skutečnosti je moudrý. Má velké srdce, odvahu, je oddaný. Bez něj by Frodo daleko nedošel. Sam je vedlejší postavou, ale bez něj by jistě celá Středozemě zanikla.

Sam


Když se nad tím ale zamyslíte, tak mnohdy jsou právě vedlejší postavy velmi důležité. Ve většině knih je sice jeden vyvolený, hlavní hrdina, který má svůj osud a musí zachránit svět, ale není možné, aby to zvádl sám. Vždyť jak by Frodo dokázal zničit Prsten bez Sama a všech ostatních? Jak by byl Harry Potter schopný zvládnout svůj úkol bez Hermiony a Rona? A takových příkladů je více. A já si právě většinou oblíbím spíše ty vedlejší postavy...


Pán Prstenů je sice má nejoblíbenější série, ale takových knih, které jsou pro mě důležité je více. Například Letopisy Narnie. Tam jsem si hodně oblíbila Lucinku, pro její víru a čisté srdce. Mám s ní hodně společného a moc se mi líbí její úloha v příběhu a vidíte? Bez ní by se ostatní nikdy do Narnie nepodívali a přitom je nejmenší!



Ale mám ráda i Edmunda. Možná vám to přijde divné, vždyť on byl v prvním díle za "toho špatného", ale právě proto ho mám ráda. Zabloudil, ale nakonec pochopil svou chybu a snažil se jí napravit. Podle mě by měl každý dostat druhou šanci... A tím se dostávám k Aslanovi. On je pro mě velice výjimečnou postavou a je těžké ho popsat nebo popsat proč ho vlastně mám tak ráda. Pro jeho moudrost a spravedlivost. On je ochráncem Narnie...

Aslan

Když se nad tím zamyslím, mohla bych pokračovat a pokračovat, protože je hodně knih, které jsem si zamilovala. Patří mezi ně i Píseň ledu a ohně, kde jsem si oblíbila Jona Sněha, Harry Potter a Snape či Sirius, Hunger games a Katniss a taky Eragon a moje platonická láska Murtagh.
Murtagh

Ale je tady ještě jedna důležitější postava. Geralt z Rivie, známá postava ze Zaklínače od Sapkowského. Toho jsem si také hodně oblíbila, je mi dost sympatický. Nedá se o něm říct, jestli je dobrý nebo špatný, je jaký je a i přesto, že je Zaklínačem, je tak lidský, jako nejsou někteří lidé...

Geralt

To jsou postavy z knih, které jsou blízké mému srdci. Mají totiž něco, co jim jakoby vdechlo život, něco, čím zaujmou. Ano, můžete si sice říct, že jsou to jenom smyšlené postavy z knih, ale pro mě něco znamenají... Jsou to hrdinové mého srdce...

Smečka - Andrea Cremerová

9. srpna 2011 v 17:57 | Ettelëa |  Books in my thoughts
Takže, se spožděním tady máme příspěvek do Letního čtení, které pořádá Abyss.


1. Knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala u Abyss na blogu a celkově se mi zalíbil nápad s vlky.

2. Omezený život

3. Odhalit

4. Já nevím, pro mě bylo těžké se s hlavní hrdinkou ztotožnit, ale určitě je sympatická. Taky jsem měla ráda Shay a Rena. Nějakou extra neoblíbenou postavu jsem tady ani nezaznamenala.

5. Moc se mi líbilo to, že kniha byla prakticky o vlcích, přesněji řečeno o Ochráncích, lidech, kteří mají schopnost se ve vlka proměnit. Líbila se mi propracovanost smeček.

6. O žádném negativu nevím, s knihou jsem byla spokojená. Možná snad, že už to není tak originální téma, ale tak co je v dnešní době originální, že?

***

1. Dokázala ve vás kniha proudit fantazii?
Ano

2. Chtěli byste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?
Já nevím, asi ani ne.

9/10

Recenzi na tuto knihu můžete najít na mém druhém blogu a to ZDE!

Další články


Kam dál