"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Temná ulice

21. dubna 2010 v 9:35 | Ettela |  Jednorázovky
Temná ulice
Povídka o upírovi, ale se Stmíváním to příliš společného nemá, takže ji můžou číst i antistmíváci...:D

Byla tma a hustě pršelo. Dlouhé provazce deště neúprosně bičovaly vše kolem. Venku nikdo nebyl. Mohutné oslavy příchodu léta se z náměstí přesunuly kamsi do tepla kavárniček a restaurací. Tma, zima a prázdno. Jen jediný človíček se v tomto nečase procházel ztemělými ulicemi. Mladá lidská dívka. Kaštanově hnědé vlasy ji zplihle spadaly na ramena. V obličeji měla klidný, soustředěný výraz. Kráčela tiše přes opuštěné náměstí. Ozdoby, které zkrášlovaly ulice byly zplihlé a nasáklé deštěm. Pódium, na němž ještě před několika hodinami vesele poskakovali tanečníci se změnilo v jednu velkou kaluž. Byl první letní den, ale nic tomu nenasvědčovalo, vše bylo tak tiché, smutné, skoro až depresivní. Dívka se ale dál tiše procházela, nic nedbala na to, že zmokne.Byla ráda, že je chvíli sama, nebyla moc společenský typ. Bohatě si vystačila s vlastními myšlenkami. Zamyšleně hleděla před sebe a v hlavě se jí odvíjel jakýsi příběh. Jak tak tiše kráčela ulicí, nevšimla si, že ji pozoruje pár ohnivě rudých očí. No jistě, jak by si mohla všimnout, když se ten rudooký neznámý pohyboval tak tiše a rychle. Ne, nevšimla si ničeho. Déšť monotóně bubnoval do oklních střecha vítr skučel, jakoby varovným tónem. Zničehonic dívku vytrhl ze zamyšlení plastový kelímek od kávy, rachotící, jak si s ním pohrával vítr. Anebo chtěl dívku schválně vyrušit a upozornit ja na něco? Ale ona se po kelímku jen podívala a pokračovala ve svých představách. To byla ovšem chyba. Zrovna kráčela obzvlášť temnou ulicí, když za sebou uslyšela velmi tichounce kráčející kroky. Nejistě se otočila po zvuku, ale nikoho nespatřila. Tak zase stočila svůj pohled na cestu před sebou. S trhnutím se zastavila a zdusila výkřik. Před ní stál vysoký muž, zahalený stínem. Ale jeho oči, ty oči žhnuly jasně rudým plamenem. Pozorovaly ji zkoumavým, nepříjemným pohledem. Dívka však stála jako přimrazená. Jakýsi hlas v její hlavě na ní křičel ať uteče, co nejrychleji a co nejdál, ale druhý hlas tvrdil, že by stejně neutekla. Pak ten muž promluvil tichým, melodickým hlasem.
,,Neboj se, nemáš čeho"
Ten hlas ji prudce zasáhl. Byl tak přívětivý a klidný. V hlavě ji dozníval varovný hlas a ona se naráz uvolnila.
,,Kdo jste?" otázala se s upřímnou zvědavostí, po strachu ani stopy.
,,Já...." řekl pomalu. ,,jsem tvůj sen, tvá noční můra, tvůj osud, tvůj život i smrt, tvé všechno. já jsem ten, kdo rozhodne, co bude dál."
,,Nerozumím..."
,,Já vím" Jeho zuby se zablyštěly, když udělal krok vpřed, do světla pouličního osvětlení. Dívka bez dechu pozorovala jeho bledou kůži. byl neodolatelně nádherný.
,,Kdo jste?"
,,Ach, ano...Jak zbytečná otázka. Teď už jsou všechny otázky zbytečné." Mluvil jakoby k sobě. Dívku přepadl nenadály strach. Jeho slova mrazila. Udělal krok k ní a ještě jeden a ještě. Už byl u ní. Cítila jeho dech, byl ledově chladný. Chytl ji za ruku.
,,Co - co to děláte?" vykřikla.
,,Uvidíš." Zuby se zaleskly v hrozivém usměvu. Jeho rty se přibližovaly k obnaženému hrdu...Nestačila ani vykřiknout...Skoro to vypadalo, jakoby ji políbil. Když se však odtáhl a pustil ji, sesunula se k zemi, bílá jako stěna, bez jakýhkoli známek života...na zem ukápla kapka krve...jediná kapka nevinné krve.
Tak ji ráno našli. Bledou a vyschlou. Včerejší radost a smích vystřídal smutek a pláč. Nebyly žádné důkazy, žádní světci, nic. Jen v davu se zaleskl pár rudých očí, pátrající po další ubohé oběti...Třeba to budeš zrovna ty...Kdo ví...?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 21. dubna 2010 v 19:15 | Reagovat

to se ti povedlo:)

2 Ettelëa Ettelëa | E-mail | Web | 21. dubna 2010 v 19:45 | Reagovat

Lily dík moc za pochvalu!! :D

3 vivienne vivienne | Web | 23. dubna 2010 v 14:04 | Reagovat

povedené povídka

4 Alexys Alexys | E-mail | Web | 20. srpna 2010 v 13:18 | Reagovat

Pěkné, moc hezky píšeš. :-) Příběh se mi líbí, přestože na upíry začínám být alergická (jsem fanynka Stmívání, ale v knihovnách a knihkupectvích už je příšerně přeupírováno a to mě děsně štve :-D ). Moc hezká povídka. :-)

5 J.T. J.T. | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 10:38 | Reagovat

Pěkné...ten konec je prostě bombastickej...strašně mě zaujal:-)

6 Dragita Dragita | Web | 31. ledna 2011 v 20:04 | Reagovat

pěkná povídka a konec mě opravdu mile potěšil :-D  :-D jen mám malou technickou, svědci se píšou z "D" ;-)

7 Kaori Kaori | Web | 26. března 2011 v 17:39 | Reagovat

Ty víš, jak zakončit povídku :D
Ráda bych tě upozornila na pár překlepů a moc často opakuješ stejná slova ve větách po sobě jdoucích (Zrovna kráčela obzvlášť temnou ulicí, když za sebou uslyšela velmi tichounce kráčející kroky) nebo slova sobě si moc podobná (Bohatě si vystačila s vlastními myšlenkami. Zamyšleně...). Snad chápeš, co tím myslím :)
Jinak... Kašlu na jednorázovky, jdu se podívat po kapitolovkách :-D

8 LanQka LanQka | Web | 1. srpna 2011 v 18:51 | Reagovat

Páni, nemám slov. Původně jsem ani neměla to nějak v úmyslu číst, ale když jsem začala, tak mě to zaujalo natolik, že nešlo přestat. Je to napsané úplně dokonale, moc se mi to líbilo. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama