"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Kapitola třetí - Na cestě

30. července 2010 v 20:55 | Ettelëa |  Murtaghův příběh
Tak, je tady další čast příběhu o Murtaghovi, taky z bývalého blogu. Posuďte sami....


Kapitola třetí

Musel být v bezvědomí dost dlouho, protože, když zase přišel k vědomí byli opět na pochodu, Murtagha nesl na zádech jeden z urgalů. Murtagh se nepatrně zavrtěl a Dvojčata si toho okamžitě všimla.
,,Hoď ho na zem! Už je při sobě."
Murtagh s žuchnutím přistál ne zemi. Cítil se hrozně. Měl roztrhlý ret, třeštila mu hlava a ruce už vůbec necítil.
,,Tak co? Jak se cítíš?" ušklíblo se Dvojče. Murtagh mlčel, jen zkřivil obličej.
,,Když nás teď hezky poprosíš, tak ti ty ruce rozvážeme a dáme ti i něco k snědku a pití."
,,Nikdy! To radši umřu!"
,,Hmmm.... Jak myslíš, ale my tě zemřít nenecháme! Máme jasné rozkazy. Galbatorix nám řekl, že po cestě si s tebou můžeme dělat, co budeme chtít, ale musíme si dát dobrý pozor, abychom to nepřehnali. Chce tě živého!" Pak k němu Dvojče přistoupilo s nože v ruce. Murtagh ho sledoval tvrdým pohledem, ale v nitru pocítil strach. Dvojče napřáhlo ruku a ......... rozřízlo mu pouta. Murtagh si oddechl a promnul bolavá zápěstí.
,,Tu máš něco k jídlu a tady vodu." Ale jestli budeš dělat problémy, tak...!" pohrozil mu obrovský urgal. Ale Murtagh ho už nevnímal, nedočkavě se zakousl do tvrdého bochníku chleba a zapil ho vodou z koženého měchu. Už několik dní nejedl a pil jen velmi málo, byl zesláblý a ikdyby chtěl, tak by stejně nebyl schopen nic podniknout. Tím si byl jistý.
Tunely putovali ještě několik následujících dní. Dvojčata už Murtaghovi nechala volné ruce a taky mu dávala více najíst. Pak ale přišel den, kdy měli vyjít ven z tunelů a Murtagha opět svázali......

*********************************************************************

Po spoustě dní, strávených v temnotě to byl šok. Ostré sluneční paprsky uděřily Murtagha do očí a trvalo mu dost dlouho než se v tom oslňujícím světle rozkoukal.
,,Vy se teď vrťte na své stanoviště!" rozkázalo Dvojče skupině urgalů. Jejich vůdce přikývl a spolu se svou družinou rychle odpochodoval kamsi pryč. Dvojčata se s Murtaghem vydala opačným směrem. Pár hodin putovali otevřenou krajinou. Lehký, voňavý větřík si pohrával s černými chlapcovými vlasy a on zrovna přemýšlel, zda celou cestu, až do Uru´beanu půjdou pěšky, když se řed nimi rozprostřel hluboký les a na okraji onoho lesa postávali dva Galbarorixovi vojáci, přidržující za otěže pět podupávajících koní. Jeden z vojáků byl vysoký, starší muž s notně prošedivělými vlasy a druhý, rovněž vysokýmusel být jen o pár let starší než Murtagh a měl delší hnědé vlasy. Když k nim dorazili, starší muž zahalekal. ,,Zdravím!" a mladík jen cosi zabručel s pohledem upřeným na Murtagha, který se jeho pohledu však vyhýbal. Dvojčata jim jen pokývla hlavou na pozdrav.
,,Tak jaké jsou rozkazy?" optal se ten starší. ,,Král říkal, že budem prej hlídat nějakýho vězně! To je on?" kývl hlavou směrem k Murtaghovi.
,,Ano." přikývlo jedno z Dvojčat.
,,To je on a skutečně máte za úkol jej hlídat! A být vámi, tak ho hlídám jako oko v hlavě, protže jestli uteče, tak vás Králův hněv nemine!"
,,Nemějte strach: Budem ho opatrovat, jak nejlépe to pude., pane."
,,Toto jsou Vaši koně." otěže koní jim předal mladší voják. Murtaghovi byl přidělen nepříliš svalnatý, šedý valach, Dvojčata dostala dva silné, strakaté hřebce a vojáci měli vysoké, štíhlé hnědáky s dlouhýma nohama. Všichni už seděli v sedlech, všichni, kromě Murtagha.
,,Tak co bude?" vyjel po něm šedovlasý voják.
,,A vy by ste dokázal jet ne koni se svázanýma rukama za zády?"
Voják se podívala po kouzelnících a když oba přikývli, seskočil a rozvázal vezni ruce a mohli vyrazit.
Následující dny vše probíhalo stejně. Přes den cestovali a v noci se vždy utábořili a rozdělali oheň. Murtagh dostal vždycky najíst a pak mu vždy svázali ruce za zády. Už si na to začal pomalu zvykat, a ikdyž se stále snažil vymyslet nějaký plán na útek, nevěřil, že má šanci uprchnout. Vojáci ho ostražitě hlídali a k tomu ho neustále pozorovala Dvojčata. Už se pomalu vzdával naděje, že ještě někdy uvidí Eragona a Vardeny. Bylo mu z toho na nic, začínal se smiřovat se svým krutým osudem....

! KOPÍROVÁNÍ PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO !
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alatariel Alatariel | Web | 31. července 2010 v 6:54 | Reagovat

moc ráda spřátelím :-D

2 Lady Letty Lady Letty | Web | 31. července 2010 v 20:21 | Reagovat

Děkuji ^^ Jsem opravdu moc ráda, že se ti líbí.

3 Lorella Iuliano Lorella Iuliano | Web | 3. srpna 2010 v 15:22 | Reagovat

Ahoj  Ettelëo :-) Pozastavuji blog takže tu pár dní nebudu :-) O murtagh :-)

4 vivienne vivienne | Web | 12. srpna 2010 v 17:05 | Reagovat

pěkné, těším se na pokráčko

5 Arniel Arniel | Web | 22. července 2011 v 9:25 | Reagovat

No tak pls napiš pokračovanie

6 Ettelëa Dragons Ettelëa Dragons | Web | 22. července 2011 v 9:27 | Reagovat

[5]: Mám ho rozpracované... snad to tady přidám, jsem ráda, že se ti líbí :)

7 Arniel Arniel | Web | 1. srpna 2011 v 8:21 | Reagovat

Tak prosím píš, neviem sa dočkať pokračovania :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama