"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Jmenuji se Alexandra - Kapitola první, Smrt

24. srpna 2010 v 12:09 | Ettelëa
První kapitola kapitolovky je na světě! Kapitolovka se jmenuje Jmenuji se Alexandra a vypráví o dívce, která dostala druhou šanci žít, aby objevila svůj pravý smysl života a zároveň zachránila jednu zemi před válkou... Nevím, jak to bude dlouhé, ale asi dost, bude to záležitost na dost dlouhou dobu....

Prolog
   Byla temná, hluboká noc. Klidnou krajinou cválá na koni posel s důležitým vzkazem pro svého krále. Pravou rukou řídí koně a v levé nese zástavu s bělostnou labutí. Spěchá, jak nejvíce může, ale nikdy nedojede. Zničeho nic mu zastoupí cestu skupina jezdců. Jejich zlatá brnění se leskou ve svitu měsíce. Posel si všimne havrana na jejich hrudi a se zděšeným výkřikem se snaží uniknout. Nocí zasviští desítka šípů a kůň i se svým jezdcem padá k zemi. Havraní jezdci dojedou k poslovi ležícímu na zemi. nejvyšší z nich, pravděpodobně kapitán družiny sesedne, vytasí meč a namíří jej na ležícího jezdce. Ticho prořízne ostrý, hrůzostrašný smích. Čepel meče zajiskří, míhajíce se vzduchem. Pak dopadne. Bělostná labuť se zabarví do ruda.

****************************************************************************

Kapitola první - Smrt

   V jiné době a v jiném světě, ve vězení pro mladistvé sedí jedna holka s cigaretou mezi zuby na zábradlí a přemýšlí o svém osudu.
,Zasranej život.´ pomyslí si a nervózně popotáhne z cigára. Saží se vybavit si nějakou osobu, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji, ale nikdo takový v jejích vzpomínkách neexistuje. Vidí jen strach, zlobu a nenávist. Ano, je tady i trocha lásky. Pamatuje si na spoustu hodných tet z děckého domova, které ji možná měly rády, ale nebyla to ta pravá mateřská láska. V dětském domově žila od mala. Prý ji našli na ulici a její rodiče nikdy nikdo nenašel, tak žila v děcáku. až v patnácti si ji vzali pěstouni. Musela uznat, že nebyli tak špatní, ale prostě na ni neměli čas, protže se starali ještě o čtyři další děti. Tak to prostě vyřešila po svém. Začala kouřit a pít, nakonec se přidala k partě feťáků. Jakmile to zjistili pěstouni, strčili ji do pasťáku s tím, že feťáky a kriminálníky nesnáší. Tak je teď tu.
   ,,Večerka!"ozval se přísný hlas dozorčí uvnitř budovy. Otevřely se dveře a z nich vyšel další hlídač.
,,Alexandro, neslyšelas? Večerka!"
Alex chvíli nehnutě seděla a pak potichu řekla. ,,Tak na to, ti kámo seru!" Prudce vstala, zahodila cígo a rozběhla se pryč. ještě slyšela, jak za ní dozorčí hystericky křičí a kleje, ale bylo jí to úplně jedno. Byla volná. Běžela a běžela. začalo lít, jako z konve. Zpomalila, aby si přes hlavu stáhla kapuci. Co s ní teď ale bude? Toulala se pustými ulicemi a najednou se odkudsi ozvala houkačka policejního auta. Okamžitě jí docvaklo, že ji hledají a znovu se dala do běhu. Vběhla na dlouhý, liduprázdný most, spoře osvětlený několika pouličními lampami. Když byla uprostřed mostu, východ před ní zatarasilo policejní auto. Prudce se otočila a rozběhla opačným směrem. Pozdě. Druhý konec mostu byl také zatarasený.
,,Nééé!" Zoufale se dívala ze strany na stranu, ale nebylo úniku. Z obou stran se k ní blížili muži v uniformách. ještě chvíli nešťastně stála, pak se rozhodla.
,,Mě nedostanete!" vykřikla hystericky. Přelezla zábradlí mostu a podívala se dolů, na vodu pod sebou. Řeka byla dost rozvodněná, protože v poslední době hodně pršelo. Ještě naposled se podívala na nebe a na policisty, kteří cosi křičeli, ale to už nebylo důležité.
   Pustila se a s hysterickým smíchem zmizela pod hladinou a ta se za ní zavřela. Policisté se vyklonili a bedlivě sledovali vodu.
,,Zavolejte někdo posily, hasiče! Musíme ji vylovit!" volal jakýsi mladý muž. Jeho starší kolega k němu přistoupil, položil mu ruku na rameno.
,,Je pozdě kamaráde," řekl. ,,Tu už nikdo nezachrání, aspoň je zas o feťáka míň..."
Mladší policista na něj vyděšeně pohlédl a chtěl protestovat, ale kolega mu to nedovolil.
,,Do hlášení prostě napíšem, že se ztratila a že se nedá nic dělat. Jasné?"
Co mohl dělat, byl mladší a navíc nový. Musel poslechnout, i když mu to rvalo srdce.... A tak se díval do rozbouřené vody a mraky na nebi plakaly a smáčely zemi pod sebou hořkými slzami, za jeden nešťastný lidský život....

Tak, toto je první kapitola, zatím jen taková drobná ochutnávka. Budu vděčná za jakoukoli reakci a hlavně kritiku!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alatariel Alatariel | Web | 24. srpna 2010 v 16:29 | Reagovat

to vypadá na pěkné realistické dílo ze života, jenom jsem tak trochu nepochopila jak se tak rychle dostala z vězení, to je trochu nereálné a taky by jí nejspíše hlídala žena, jinak je to skvělý začátek ;-)

2 Lady Letty Lady Letty | Web | 24. srpna 2010 v 17:22 | Reagovat

Děkuji. ^w^
Pěkný začátek, vypadá to nadějně. x) S tím vězením souhlasím s Alatariel.
Ale piš dál. x)

3 Lady Vivianne Lady Vivianne | Web | 24. srpna 2010 v 21:11 | Reagovat

Whoah!!!!Moc se mi to líbí!!!!Pokračko,pokráčko!!!

4 Lily Addams Lily Addams | Web | 25. srpna 2010 v 10:29 | Reagovat

Jo v tom vězení jde všechno dost rychle. Ale je to dobré :-)

5 vivienne vivienne | Web | 25. srpna 2010 v 19:40 | Reagovat

vypadá to zajímavě

6 J.T. J.T. | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 12:44 | Reagovat

děkuju za chválu na mém blogu...do oblíbených jsem si tě už přidala, protože tvůj blog je opravdu dobrý:-)

7 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 20. ledna 2011 v 16:09 | Reagovat

Super

8 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 26. srpna 2011 v 2:25 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama