"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Ettelëa Dragons

24. října 2010 v 19:23 | Ettelëa |  Mysterie
Tohle je můj fantasy životní příběh ve zkratce. Původně měl tenhle text sloužit jako profil na Pentagramu, ale nakonec jsem to změnila. Ani nevím, proč to tu dávám, ale napadlo mě, že by se z toho dal udělat nějaký příběh...

Ettelëa Dragons
,,Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí je ztracený…"
Můj příběh začal už před mnoha a mnoha léty v jedné nevelké zemi jménem Mysterie. Prvních pár let jsem žila šťastný život Temných elfů a spolu se svým klanem a rodiči jsem cestovala po celé zemi, žila v lesích, učila se číst, psát, později i lovit a mnoho dalších věcí nezbytných pro život Temných elfů.

Pak ale naši zemi napadla strašlivá temná síla Armády Noci, jako obrovský stín pohltila celou Mysterii a vraždila. Smrti se nevyhnul ani můj klan a mí rodiče… Já jediná přežila a v té době, opuštěná a nešťastná, jsem potkala obrovského vlka, jmenoval se Šedý a ten mi řekl, že jsem ztracenou dědičkou trůnu Mysterie, protože zakladatelka této země, elfka Alissa byla mou prababičkou a že na mě, podle pradávného proroctví leží těžký úkol porazit Armádu noci. V té době jsem byla ještě hodně mladá a horlivá.

Jenže jsem zjistila, že pro elfa není jednoduché naučit se zabíjet, bojovat a vraždit. Elfové, i když temní, jsou mírumilovní a zbožňují přírodu. Já však byla od přírody odtržena a byla jsem nucena zabíjet mečem. Nebylo to lehké, ale nelituji. Bratrstvo Temné čepele, ke kterým jsem se musela přidat a které mě učilo boji, se pro mne záhy stalo novou rodinou a v těžkých chvílích mi velmi pomáhalo. Stejně tak jako v závěrečném boji proti Armádě Noci. Společnými silami jsme vyhubili zlo a nastolili mír. Ettelëa Dragons se stala panovnicí Mysterie a od té doby nesla titul Ettelëa Dragons de Mysteria. Po nějaké době jsem se ale rozhodla Mysterii na čas opustit a vládu jsem přenechala místodržícím, abych mohla cestovat a poznat svět. Spolu se mnou cestoval i můj věrný přítel vlk - Šedý


a dračice Aglita.

Na své cestě životem jsem poznala mnoho přátel, i lásku a zažila mnohá dobrodružství. Nakonec jsem došla až sem, na Institut magických umění Pentagramus, abych rozvinula své magické schopnosti. I když se mi velmi stýska po Něm a po mých přátelích, po mé dračici
a Šedém, doufám, že i zde naleznu nové přátele a naučím se novým věcem, než se zase vrátím do Mysterie. Přede mnou je snad ještě dlouhá cesta, vždyť elfové jsou téměř nesmrtelní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 24. října 2010 v 20:18 | Reagovat

velmi poutavé, dalo by se to rozepsat do celé knihy ;-)

2 vivienne vivienne | Web | 29. října 2010 v 21:39 | Reagovat

pěkné

3 SoulSister SoulSister | Web | 6. listopadu 2010 v 17:53 | Reagovat

moc hezký! píšeš moc hezké povídky! nechtěla by ses spřátelit? mám taky blog s povídkami. nedávno jsem si ho založila. je to tu moc hezký. fakt :-D  :-D

4 redragon redragon | 23. července 2011 v 1:34 | Reagovat

upřímně řečeno, tolik klišé v jednom textu jsem viděl naposledy v akčním filmu - a to by celkem stačilo jen jedno z nich. Zkus být více originální, závěr tohohle si domyslí i malé dítě. Vím, že jsem to již psal ale tohle je opravdu jedno velké klišé - od jediné přeživší po ztracenou dědičku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama