"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Babiččin odkaz: Kapitola třetí

22. listopadu 2010 v 16:00 | Ettelëa |  Babiččin odkaz
A je tady třetí kapitola Babiččiného odkazu. Stále se ještě nepodíváme na hrad, ale dozvíme se zlomek z jeho historie. A v příští kapitole se těšte na přípravy na nebezpečnou výpravu. teď už mi nezbývá než popřát (doufám) příjemné počtení.

Babiččin odkaz
Kapitola třetí

Katrin na mě nevěřícně zírala s otevřenou pusou ještě dlouho poté, co jsem skončila s vysvětlováním.
"Neuvěřitelné." vydechla potom. "Takže tvoje babička už od mládí vede svůj osobní výzkum o tom hradu a teď je na tobě, abys její práci dokončila."
"A taky na tobě." Přikývla jsem.
"A kde bereš tu jistotu, že do toho chci jít?"
"Znám tě. Vím, že jsi ten nejzvědavější člověk na téhle planetě a tohle si rozhodně nenecháš ujít."
Chvíli mlčela, pak si povzdechla. "Dobře. Fajn, připouštím, znáš mě až moc dobře… A co přesně by se podle tvojí babičky mělo nacházet na hradě?"
"No… Vlastně to ještě nevím jistě, zatím nebyl čas, abych si to pořádně pročetla, ale má to být něco nadpřirozeného a nebezpečného. Něco zlého…"
"Něco, v co zkrátka nevěříš," doplnila.
"Předtím jsem tomu nevěřila! Ale teď, teď už nevím, čemu mám věřit."
                Následující dvě hodiny jsme strávily pročítáním zápisků a poznáme, výstřižků z novin a vzpomínek, než nás můj táta nezahnal do postele se slovy, že zítra je škola a je moc hodin. Jako vždy se až přespříliš staral. Usnula jsem s myšlenkami na babičku a hrad.
                Následující jsme si ve škole s Katty neustále vyměňovaly netrpělivé pohledy. Na dnešní večer jsme opět měly v plánu posezení u mě s babiččinými poznámkami a já se už nemohla dočkat. Stejně jako včera, ani dnes jsem nebyla schopna vnímat výuku a modlila se, aby už zazvonilo. Pak ale přišel dějepis. Učitel vešel do třídy a na tabuli napsal velkým písmem Středověk. Otočil se na nás a spustil.
"Dnes začneme probírat Středověk, což je dost zajímavé a zábavné téma."
Odfrkla jsem si, zábavné, to tak.
"Středověk je dějinná epocha mezi koncem Starověku a začátkem novověku. Začíná pádem Západořímské říše roku 476 a …."
Opět jsem byla připravena vypnout a nevnímat učitelův výklad ale najednou mě něco napadlo. Ten hrad také zapadá do Středověku, tak proč se na něj nezeptat. Ano, musím se zeptat. Pomalu, nejistě jsem zvedla ruku.
"Ano?" Otázal se učitel s pohledem upřeným na mě.
" Pane profesore, nemohl byste nám říct něco o hradu na kopci?"
"O hradu? O hradu…no, dobrá, nakonec i on byl postaven ve Středověku. Podle zachovaným dokumentů byl vystavěn ve 13. století, jakýmsi malým, ale vcelku mocným rodem. Jméno onoho rodu dokumenty nezaznamenávají, avšak víme, že pocházel z Itálie. Je velmi zvláštní, že se dochovala pouze jediná podobizna knížete, když jich tady na hradě v minulosti vládlo více. Jméno onoho knížete se rovněž nedochovalo. Hrad je vystavěn v gotickém slohu, je kamenný a sloužil především jako sídlo a díky své příhodné pozici na kopci i jako obranná pevnost. V budoucnu byl několikrát poupraven a přestavěn. M Ale mnoho o něj nevím, vlastně je toho jen zlomek, co víme a záznamy o něm povětšinou mlčí."
"A pověsti?" Přerušila jsem jeho výklad.
"Pověsti?" Pohlédl na mě nechápavě.
"Ano, existuje přece mnoho pověstí, řekněte nám nějakou."
"Á tak, pověsti…většinou jsou to jen vymyšlené báchorky, což je důsledek nedostatku faktů, ale dobrá. Nejznámější a také nejrozšířenější pověst vypráví, že na onom hradě vládl za celou dobu jen jedne kníže, ale stále si měnil jméno. Údajně měl vládnout až 300 let a byl neskutečně krutý a krvelačný. V té době byly na hradě velmi časté popravy a úmrtí. Rovněž z našeho města, tehdy ještě vesnice, častokrát záhadně mizeli lidé a už se nikdy nevrátili. Říkalo se, že jsou odvlékáni na hrad, tam mučeni a následně zabiti. Lid si mezi sebou povídali, že kníže není obyčejný člověk."
"A co tedy měl být?" zeptal se kdosi.
"Říká se, že byl…upír…"
"Upír?!" Vydechla jsem nevěřícně.
"Ano, upír, protože občas byla někde nalezena mrtvola úplně bez krve, což ale má samozřejmě vědecké vysvětlení."
Byla jsem jako ve snách. Nevěřila jsem vlastním uším. V hlavě mi stále znělo - dochovala se podobizna pouze jednoho z knížat, říkalo se, že vládl jen jeden kníže 300 let, nevysvětlitelná zmizení, vraždy, oběti bez krve, UPÍR… V tu chvíli jsme měla jasno. Musíme se na hrad vypravit a to co nejdříve. Ale musíme se na tu výpravu dobře připravit…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 22. listopadu 2010 v 19:27 | Reagovat

A já se připravím na čtení dalšího dílu. Jsem zvědavá, co bude dál! :-)

2 vivienne vivienne | Web | 23. listopadu 2010 v 17:31 | Reagovat

juj se to rozjelo, těším se na pokračování

3 J.T. J.T. | E-mail | Web | 25. listopadu 2010 v 17:35 | Reagovat

super! Perfektní, upíři jsou v poslední době sice trochu klišé, ale co teď už není? Jakým motivem upírů se budeš řídit? Drakula, Cullenovi nebo bratři salvatorové? :D Nebo je vymyslíš od hlavy k patě sama?

4 Rabe Rabe | Web | 26. listopadu 2010 v 16:05 | Reagovat

já doufám že to bude Drácula, jinak skvělý díl taky by nám vě škole mohli vyprávět pověsti :-D  a o upírech :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama