"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Proč bych měla psát titulek článku?

16. prosince 2010 v 18:05 | Ettelëa |  Nejrůznější bezvýznamné řeči
Tak tady sedím, před obrazovkou počítače a přemýšlím... Přemýšlím, jestli něco napsat, jestli se mi vůbec chce něco psát a když ano, tak co? Poslední dyn jsem nějaká otrávená, ale mám k tomu důvod...

V úterý jsem nešla do školy, celé dopoledne jsem se totiž učila na středeční dvacetiminutovku z matiky (mám tam už dvě 5 a nechtěla jsem mít další). Fajn, řekla jsem si toho úterního rána, prostě si teď sednu a všechno se to naučím. Bereme teď trigonometrii, pythagorovu větu a Euklidovy věty. Máme matiku jen jednou týdně a já jsem na to chyběla, ale bláhově jsem si představovala, že se to zvládnu doučit sama... Bohužel nezvládla. Seděla jsem nad tím několik hodin, naučila jsem se vzorce, jednoduché příklady, ale když jsem se dostala ke složitějším slovním úlohá, nevěděla jsem si rady. Štvalo mě to a to neskutečně. Jsem totiž taková podivná povaha a nesnáším, když mi něco nejde. Skoro jsem se z toho psychicky zhroutila... Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Rodiče mi to sami vysvětli nedokázali a tak rozhodli, že půjdu na doučování a to navíc k babičce mé bývalé (nafoukané) splužačky... Super! Tak v tu chvíli jsem byla na prášky. Netvrdím, že je doučování špatná věc, neopovrhuju lidmi, kteří na doučování chodí, ale pro mě to v tu chvíli byla ta nejhorší věc, známka toho, že jsem zklamala sama sebe. V tu chvíli to pro mě byla strašná urážka... Asi v sobě mám nějakou takovou podivnou hrdost a mamka mi občas říká: Jeden byl hrd a vy víte, co z toho měl... Byla jsem z toho naprosto otrávená a přitom o nic nešlo, jen o hloupou matiku! Mamka to doučko domluvila na střadu, což znamenalo, že jsem zase nešla do školy. Měla jsem zkažený den... Přesto mě v úterý čekala ještě jedna skvělá událost, která mě rozveselila. Šla jsem s mamkou do kostela na koncert Čechomorů a bylo to úžasné, ikdyž mi skoro úplně zmrzly nohy (i přes těch 5 ponožek, co jsem měla na nohou :)) Zpívali krásně a navíc v tom kostele to byla skvělá atmosféra. To mi poněkud vylepšilo náladu, ne však nadlouho. Jakmile jsem se vrátila domů, zase to na mě dolehlo a já se bych nejraději zrušila následující den. Přesto přišel. V šest večer jsem měla na tom doučování být a nejraději bych se do země propadla. Přesto jsem tam došla a zjistila jsem, že to není tak stašné. Přežila jsem to a dokonce jsem tu hloupou matiku pochopila. Přesto mě to pořád trochu štve, že jsem se musela někoho doprošovat o pomoc a moje hrdost je stále malinko pošramocená, ale jakmile si sednu ke knize a začtu se, pustím si k tomu skvělou hudbu, v tu chvíli je mi zase skvěle .Mimochodem, poslední dobou jsem naprosto propadla knihám pPíseň ledu a ohně. Čím dál častěji si přeju být dalekou odsud, tam někde u Zdi, nebo v Zimohradu. Stát po Jonově boku a mít taky svého zlovlka... Utíkám od reality čím dál častěji a nerada se vracím, tak nerada... Taky mě teď pohltily moje povídky, další možnost, jak útect z tohohle šíleného mumraje. pořád na ně myslíma  nějak je dotvářím. Zjistila jsem, že s tou novou kapitolovkou - Návrat do Středozemě jsem si tedy dala... Je to těžší než jsem si myslela, bude to chtít hodiny pročítání Pána Prstenů, abych něco nepopletla, aby vše znělo věrohodně... Jsem zkrátka perfekcionista, co se tohoto týče, ale snad to zvládnu. Mám to už celkem promyšlené, jen musím domyslet to, jak poračovala Aragornova linie a takové drobnosti, zítra se pokusím přidat alespoň prolog. Jinak, Caddy se divila, že mám ráda Afriku. Vlastně jsem to tady nikdy nepsala, krom článku o Serengeti, který to naznačuje. Já miluju Afriku, ale miluju celou přírodu. Miluju zvířata a vyskoké hory a vodopády a všechny krásy přírody, ale nejraději, nejraději mám Afriku. Miluju zvířata Afriky, zvláště slony a travnaté pláně. Jednou, v budoucnu bych ráda cestovala a pracovala se zvířaty... Chtěla bych se potápět a vidět Keporkaky a veleryby a delfíny a kosatky. Chtěla bych se dotkonout žraloka bílého a vidět slona, lvy a žirafy. V budoucnu bych chtěla pomoci ocránit poslední zbytky přirodních krás na Zemi.
No nic, já jdu. Tohle je zase jednou dlouhý, nudný a nesrozumitelný článek. Nai tielyer nauvar laiquë ar laurië!



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 J.T. J.T. | Web | 16. prosince 2010 v 19:40 | Reagovat

zajímavý článek...víš že si mi trošku připomněla mě? S tím učením...taky nesnáším doučování, naštěstí jsem ho ještě nepotřebovala :) sama jsem už dávala takovejch hodin doučování...a s tím útěkem od reality...já utíkám pravidelně, cestou autobusem (za těch deset minut toho dokážu vymyslet habaděj) když se nudím ve škole, nebo nemůžu usnout...ta fantazie je zrádná věc, když prostě víš, že je možnost někam uniknout tak utíkáš...i když někdy by bylo lepší se realitě postavit čelem...tu knížku bych si taky chtěla přečíst, četla jsem na ní recenzi a byla mi doporučená, že je to něco nového...tak se po ní podívám :-) já osobně právě teď sleduju seriál Legend of the Seeker a docela dobrý :D co se týče psaní, mám toho spousta rozepsanýho v sešitě, ručně, ale jsem nějak líná přepisovat to do kompu...z těch hodin psaní na počítači ve škole, už mám toho dost ještě psát doma, takže trošku zaostávám :-(

2 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 19:48 | Reagovat

Dlouhý? Nudný? Nesrozumitelný? Tak jakto že já ti naprosto rozumím? Jsem totiž úplně stejná. Když mi něco nejde, tak reaguji zcela stejně (toho pocitu zešílení nevyjímaje) Hrůza! Jsem ráda, že nejsem sama. Jinak koukám, že také ,,miluješ,, matiku, tak jako já... jsem zvědavá, jak ji budu zvládat...
K těm zvířatům a Africe: to bych také jednou chtěla. Navštívit zvířata v jejich přirozeném prostředí a vidět je co nejvíce zblízka. Snad, někdy... :-)

3 Caddy Caddy | Web | 16. prosince 2010 v 19:55 | Reagovat

Taky mi připomínáš malinko mě. Včera jsem měla dost velkou krizi. Vrátila jsem se domů dost pozdě a čekala mě hora učení na testy a plno úkolů... Byla jsem psychicky úplně na dně, měla jsem pocit, že už nikdy nic nezvládnu :-(
Naštěstí se to trochu zlepšilo...

Doufám, že se ti tvůj sen splní, bylo by to úžasné!!! :-)

4 Lúthien Lúthien | Web | 18. prosince 2010 v 12:25 | Reagovat

Milá Ettel, z toho si vážně nic nedělej :-D Já bych se musela zbláznit. Chodila jsem na doučování celou střední školu a stejně jsem dostávala čtyřky. Mám totiž diskalkulii(poruchu učení matematiky). A na vejšku jsem se dostala v pohodě, tak co.

5 Polgara Polgara | Web | 18. prosince 2010 v 13:11 | Reagovat

Snad se nebudeš zlobit, že se ti budu snažit oponovat. Jsi chytrá holčina, kteár má talent na psaní a toho se drž, v budoucnu by to mohlo být tvoje povolání a žádnou matiku bys nemusela řešit. :-)
Doučování bych jako selhání nebrala, je to důkaz toho, že si svoji chybu uvědomuješ a jsi ochotná si jí přiznat a požádat o pomoc ty, kteří to, co tobě nejde, ovládají. Což ne všichni dokáží.
A k tomu úniku do fantazie, takových blázínků je nás víc a jsem za to ráda, aspoň je potom co číst :-)

6 Rabe Rabe | Web | 19. prosince 2010 v 7:26 | Reagovat

to s tou hrdostí moc dobře znám, já díky ní přišla o pár velmi dobrých věcí s tím spojených i přátel, Afrika je tak nádherná i když já bych asi cestovala do všech zemí, třeba do Japonska, Brazílie ale hlavně do Finska :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama