"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Temný vrah, kapitola 5./2

31. prosince 2010 v 0:50 | Ettelëa
Je po půlnoci a mě bolí záda. Už dávno bych tu neměla být, ale jsem a už více jak hodinu přepisuju druhou část páté kapitoly, abych vám ji tady teď přidala. Ještě něco k vašim komentářům u minulé povídky. Ano, i u mě je zatím zima a ještě nějakou dobu taky bude. Ano, Rauco je sice elf, ale popírá to, ostatně, jak se dozvíte v této čísti. Ještě vás budu chvíli napínat, proč to tak vlastně je. V téhle kapitolce nahlédnete do jedné z Raucových vzpomínek a poodhalím jeho minulost, ale na víc si budete muset počkat, stejně jako na ten úkol. Tolik k povídce a teď ještě rychle k něčemu jinému. K povídce jsem si hledala na youtube nějakou pěknou hudbu, aby mi to rychleji uteklo a našla jsem si indiánskou hudbu a pak mě to dovedlo až k několika krásným videím s vlky a tady je jedno z nich:


Krásné, nemyslíte? Miluju vlky, jsou tak tajemní a záhadní. Duchové lesa. Myslím, že mě to inspirovalo ke kratičké povídce, tak uvidím:) Další video vám ukážu zase příště a teď už pod perex, k povídce.


Temný vrah

Kapitola pátá, část druhá: První zdání klame


Nyní ale přece jen zvítězila ona podivná touha mluvit nad hrdostí a zlobou.
"Na to, že jsi obyčejný, hloupý zlodějíček, máš poměrně vybroušený jazyk. Netušil jsem, že v našem cechu vyučují umění mluvy," namítl.
"Taky že ne. Ale cech Smrti není mým prvním útočištěm. Procestoval jsem kus světa a poznal mnoho lidí, od kterých jsem se mnohému naučil." Hlasitě se zasmál. "Ne, nejsem jen obyčejný zlodějíček. V minulosti jsem byl rovněž písařem a mluvčím bohatých kupců, lovec, potulný kejklíř a bard a dokonce jsem sloužil jako kuchař v králově armádě. Vzpomínám si, že nějakou chvíli jsem byl taky otrokářem a hned na to nějakou dobu otrokem jeho veličenstva." Rauco se přistihl, že ho se zaujetm poslouchá.
"Jak to, že jsi skončil v cechu Smrti? Co se stalo pak?"
"Nu, pak mě jednoho dne našli nad mrtvolou králova nejbližšího rádce a zatkli mě, aby mě později popravili."
"Nedočkal ses."
"To ne, dozvěděl se o tom totiž cech Smrti a přišel mě odtamtud "zachránit", v domnění, že své řady posílí dalším bezcitným vrahem."
"Ale zmýlili se," konstatoval Rauco.
"To ano, zmýlili. Já jsem toho rádce totiž vůbec nezabil. Troufám si říct, že to nejspíš byl králův generál, či jeho druhý rádce. Neustále splétali sítě zrady, náš panovník není tak chytrý, jak by se na první pohled zdálo. Mnohý touží po králově moci a trůnu." Seya zastavil a pohlédl mu do očí. Až teprve teď si Rauco uvědomil, jak jasně zelené je má, tak jasné…
"Když cech zjistil, že vrahem nejsem a nikdy nebudu, nazvali mě slabochem, opovrhovali mnou, ale museli pro mě najít upotřebení. Tak jsem se tedy stal zlodějem, na to jsem docela dobrý, protože co nemám tady," ukázal na své útlé paže, "mám tady," zaťukal si na hlavu porostlou zrzavými kadeřemi. Rauco si uvědomil, že asi nelže.
                Slunce pozvolna klesalo k západnímu obzoru, rychleji než by se Raucovi zamlouvalo. Teplota rychle klesala a všichni se sotva vlekli.
"Musíme se utábořit," rozhodl Seya. "Necháš mě najít vhodné tábořiště pane?"
"Dobrá, nechám to na tobě," zavrčel elf. Nevěděl, co ho přimělo tomu zrádnému zrzounovi důvěřovat.
Seya jejich kroky vedl k nepříliš hlubokému lesíku na břehu říčky, jež kopírovala jejich stezku. Zastavil se na jeho okraji a okamžik jen nehybně stál, bedlivě naslouchajíce a obezřetně se rozhlížejíce kolem. Pak spokojeně přikývl.
"Toto se zdá být vhodným místem."
Rauco mlčky přešel k omrzlému stromku kousek od něj, za jehož větve přivázal Temného, Seya ho po chvíli napodobil se svou ryzou klisnou.
"Rozdělám oheň," zamumlal elf a zamířil do hloubi lesíka. Zastavil se, až, když si byl jistý, že je dostatečně daleko od jejich dnešního tábořiště. Pohledem přelétl okolní stromy. I když to stále hrubě popíral, stále byl elfem a les, stromy ho uklidňovaly a vlévaly do jeho srdce mír, který ho zaplavoval. Zavřel oči a naslouchal šustění listí ve větru a cítil energií stromů, proudící vzduchem. Nechal ji, aby do něj pronikla a naplnila ho pocitem štěstí a klidu. A tu mu najednou myslí prolétla vzpomínka tak jasná, že bylo těžko uvěřit, že to je jen vzpomínka.
                Viděl sám sebe, stát v lese, tak odlišném od tohoto lesíka. Stromy tam obrovské, prastaré, s pokroucenými větvemi vzpínajícími se k bledému nebi nad sebou. Nebyl tam však sám. Kousek od něj stála elfská dívka. Vlasy bílé, jako čerstvě napadaný sníh, prozářené třpytem hvězd spadala na její útlá, holá ramena. Pod nimi začínaly dlouhé šaty, bílé, jako její vlasy, volné a jemné po elfském způsobu. Byla nádherná. A on stál pod těmi stromy a díval se na ni, jak se usmívá. Viděl, jak k němu přešla lehounkými, tanečními kroky a on ji objal. Sevřel její útlé tělo svými pažemi a přál si ji už nikdy nepustit. Slyšel, jak mu do ucha šeptá sladkým hlasem: "Miluji tě…"
Zavřel oči a vnímal vůní jejích dlouhých, stříbřitých vlasů. Voněly po ostružinách a louce, zalité sluncem.
                Když oči opět otevřel, nestál už v obrovském lese, neobjímal tu, kterou miloval. Stál sám, uprostřed zasněženého lesíka. Sám a nešťastný. Vykřikl a padl na kolena, rukama pevně svíraje svou hlavu. V duchu proklínal tenhle mrazivý les a sebe, že si, byť jen na okamžik dovolil připomenout si, kým je, ne kým je, ale kým byl, proklínal onu vzpomínku, která měla zůstat navždy skryta někde hluboko v nejzazších koutech jeho mysli.
                Nevěděl, jak dlouho tam bezradně klečel, ale když se narovnal, kolem panovala hluboká tma. Urychleně nasbíral nějaké suché chrastí na oheň a vrátil se do tábora. Přivítal ho Seyův veselý hlas.
"Kde jsi, elfe? Podívej, oheň už hoří a nejen to…"
"Takže mi už zase říkáš elfe?" obořil se na něj Rauco zlostněji, než zamýšlel.
"Odpusť, pane."
"Ále," mávl Rauco znaveně rukou a posadil se k plápolajícímu ohni, chrastí odhodil stranou.
"Vypadáš rozčarovaně, co se stalo?"
"Nic, co by tě mělo zajímat," odbyl ho.
Seya pokrčil rameny. připevnil nad oheň kotlík, který před tím vyhrabal ze svým sedlových vaků.
"Doufám, že máš hlad, pane." S tím do kotlíku vhodil kousky jakéhosi bílého masa.
"Co je to?" Otázal se elf podezíravě. "Kde jsi to vzal?"
"Ulovil, přece jsem ti říkal, že jsem byl i lovcem. Nemáš se čeho bát, je to králík. Teď v zimě je v okolí málo zvěře. Je toho sice málo, ale na polévku to snad postačí."
"Lovit umíš, mluvit umíš, vařit umíš… Kdo jsi ve skutečnosti?"
"Jak jsem řekl, pane, od každého něco." Usmál se a podlil maso vodou z měchu, která mezitím u ohně roztála. Pak rozevřel drobný váček, který až doposud držel ukrytý v dlani. Rauco ho sledoval s narůstající nejistotou, když do kotlíku vsypal trochu čehosi z onoho pytlíku. Zrzek se hlasitě zasmál, když spatřil jeho výraz. "Nehodlám tě otrávit! Je to jen koření. Trocha máty, zázvoru a sušených bylinek, nic víc!" Stále se smál, když míchal směs. Rauco si jen něco zabručel a zaklonil hlavu, aby pohlédl na jasnou noční oblohu. Zářily na ní tisíce a tisíce stříbřitých hvězd a jemu se náhle stáhlo hrdlo. Připomněly mu totiž onu bělostnou dívku v lese a musel se odvrátit. Všiml si, že jeho společník uvázal koně blíže k ohni.
"Myslím, že mám ještě jednu věc, kterou bych to mohl alespoň trochu vylepšit." Zamumlal si Seya spíše pro sebe a pak řekl Raucovi.
"Prosím tě, mohl by ses podívat do mých brašen? měl by tam někde být ještě měch a dvě misky."
Jak si ze mě můžeš dělat sluhu, když jsem, jak ty tvrdíš, tvůj pán? Pomyslel si Rauco, ale nahlas neřekl nic, jen prohrábl jeho brašny a skutečně nalezl, co po něm zrzek chtěl. Vskutku vzal i misky, on opravdu myslí snad na vše…" napadlo ho, než věci podal Seyovi. Ten otevřel měch a nalil trošku jeho obsahu do směsi. Ta tekutina proudící z měchu byla rudá jako krev. Víno!
"Víno!" Vykřikl Rauco nahlas. "Ty máš víno a neřekl jsi mi o tom?"
Seya ledabyle pokrčil rameny. "Neptal ses." Podal měch Raucovi. Okamžitě začal hltavě pít. Víno bylo trochu trpké, ale osvěžilo a zahřálo zároveň. V životě už okusil mnoho vín, ale toto nepatřilo k těm nejhorším.
"Tak a hotovo." Seya mu podal misku, naplněnou polévkou. Rauco si nejdříve maličko nedůvěřivě usrkl, ale shledal, že chuť není tak špatná, jak čekal. Naopak, bylo to vcelku dobré. Hltavě dosrkal zbytek polévky a jeho tělo zaplavilo příjemné teplo. Polévka udělala jeho hlady sevřenému žaludku opravdu dobře. Teprve nyní si uvědomil, jak je vlastně unaven.
"Myslím, že bychom měli udržovat oheň, i přes to, že by mohl přitáhnout nevítané hosty. Spoustu jich totiž odradí a udrží nás na živu před umrznutím," řekl Seya, když dojedli.
"Dobře, dobře." Souhlasil elf nevrle. "Půjdu spát, máš první hlídku."
Seya se hraně uklonil a s posměšným: "Jak si přeješ, pane," se usadil k ohni a odkudsi z hloubi pláště vytáhl krásně vyřezávanou flétnu. Rauco na něj tázavě pohlédl.
"Říkal jsem, že jsem byl i bardem," uchechtl se zrzoun.
Rauco to přešel mlčením, rozdělal si své pokrývky co nejblíže ohni a ulehl ke spánku. Do říše snů vstoupil za líbezných tónů flétny, nesoucích se ztichlou krajinou. A pro dnešek ho tam vyjímečně nečekaly noční můry.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lady Vivianne Lady Vivianne | 31. prosince 2010 v 12:34 | Reagovat

Paráda!!!!

2 J.T. J.T. | Web | 31. prosince 2010 v 14:22 | Reagovat

Krásné! Ta písnička k tomu (musela jsem jí pustit, teda nejdřív jsem se dívala na ty vlky, krásná zvířata to jsou a pak jsem jí pustila znovu a četla) dodávala tomu takovou zvláštní atmosféru :-)

3 vivienne vivienne | Web | 31. prosince 2010 v 21:40 | Reagovat

heh, jsem nemohla z toho ..po elfském způsobu..
jinak moc pěkná povídka, se nám oba hrdinové pomalu začínají vybarvovat :-)

4 Rabe Rabe | Web | 5. ledna 2011 v 16:49 | Reagovat

Seya zase nevypadá tak špatně a Raucova minulost je velmi zajímavá

5 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 16:33 | Reagovat

Seya, Seya. Asi si toho chlapíka brzy oblíbí! :-)
A ano. Rauco má asi zajímavou minulost!

6 Ania Ania | E-mail | Web | 23. ledna 2011 v 16:25 | Reagovat

Páni :D Už se těším dál, až se dozvím něco ví a Raucovi :D

7 Dragita Dragita | Web | 13. února 2011 v 23:42 | Reagovat

budou další díly? protože mě to chytlo a ráda bych se dozvěděla víc :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama