"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Temný vrah - kapitola pátá, část první

28. prosince 2010 v 19:32 | Ettelëa
Konečně je tady další kapitola temného vraha. Tentokrát jsem kapitolu udělala hodně dlouhou, tak ji rozdělím do několika částí. dozvíte se v ní mimo jiné něco o Seyově minulosti a jeho povaze. Dnešní část malinko kratší, více jsem bohužel nestihla opsat... A ještě drobnost: Rozhodla jsem se udělat malinkou změnu v seyově jméně, z předchozího Seja se stává Seya. Výslovnost se nemění, pouze se mi to tak více líbí:)

Temný vrah

Kapitola pátá, část první: První zdání klame


                Následující dny zima udeřila plnou silou. Ještě nedávno zemi zalévalo relativně teplé podzimní slunce, ale podzim se během několika málo dní přehoupl v neskutečně krutou, neúprosnou zimu. Asi pátý den jejich cesty dohonila zima i Rauca se Seyou. Elf, zachumlaný ve svém cestovním plášti se třásl na mohutném hřebci - Temném, zuby mu cinkaly o sebe, jako by se i ony staly kusy ledu. Ten den byl obzvláště krutý. Téměř jim došlo jídlo, jejich žaludky se svíraly hlady, zatímco vyprahlá hrdla toužila po doušku vody, ta jim totiž v měchu dočista zamrzla. Řasy jim pokrývala vrstva námrazy a divoký severák jim vál sníh do očí, takže viděli sotva na krok. Vzduch byl tak mrazivý, že byl sotva dýchatelný. Temný měl omrzlé nozdry a jeho, jako noc černou srst pokrývaly krůpěje potu, jež se okamžitě měnily v drobné perličky ledu. Rauco sám byl zimou až neskutečně unavený a nejraději by okamžitě usnul, ale věděl, že to není možné, okamžitě by totiž umrzl. Nevěřícně sledoval svého společníka na jeho šedivé, útlé klisničce. Seya vůbec nepůsobil unaveně, naopak. Neustále se v sedle vrtěl a občys dokonce vysedal do rytmu kobylčiných lehounkých kroků. Jeho klisnička našlapovala vskutku velmi lehce, vůbec se nebořila do závějí tak, jako jeho mohutný hřebec, ale našlapovala opatrně na nejistý sněhový povrch. Nechápal, jak to ten proklatý Seya dělá. Ano, měl stejně jako on popraskané rty a omrzlé řasy, přesto stále působil čile a to Rauca rozčarovalo ještě více, on měl co dělat, aby dokázal vůbec pohnout rukou.
Celé dny mezi nimi nepadno ani slovo, kromě těch nejnutnějších, což celkovou náladu jen zhoršovalo, ale Rauco měl beztak mrazem ztuhlý celý obličej. Přesto snad poprvé v životě cítil neskutečnou potřebu s někým mluvit, i kdyby to měl být Seya, bylo to zvláštní.
                Dny byly nyní až neuvěřitelně krátké a sotva slunce vyšlo, zase zapadalo. Zanedlouho opět zapadne. Napadlo Rauca s nepříjemným mrazením. A pak nastane noc horší než ta předchozí, temná, mrazivá a plná stínů.
"Můj pane," vyrušil Rauca z přemýšlení Seyův ostrý hlas. "brzy se začne stmívat, už minulou noc jsme stěží přežili, dnes se musíme llépe připravit. A navíc už nemáme téměř žádné jídlo…"
"To mi nemusíš říkat!" odbyl ho elf. Chtěl, aby jeho hlas zněl mocně a rozezleně, místo toho však stěží dokázal promluvit, jako by se ten proklatý mráz dral do jeho úst, jakmile je otevřel a nedovolil slovům vyjít, takže to nakonec znělo, jako by se dusil. V duchu zaklel, když na seyově tváři zahlédl krátký, posměšný úšklebek. Jak je možné, že tomu zatracenému zrzounovi nebyla zima a dokázal mluvit jako obvykle?
"Můj pane," řekl opět. "vidím, že tvůj kůň je unavený, daleko už nedojde. Měli bychom na chvíli sesednout a koně vést a také bychom se měli porozhlédnout po nějakém vhodném tábořišti."
Na co tábořiště, když stejně zdechnem jako krysy. Napadlo Rauca, ale nahlas řekl: "Já nehodlám jít pěšky!"
"Jak myslíš, ale v tom případě ty zanedlouho zmrzneš, protože se skoro nehýbeš a tvůj kůň padne mrtev k zemi a myslím, že z toho Velitel nebude dvakrát potěšen, je to přece jeho kůň."
Rauco si uvědomil, že má pravdu. Nehodlal se před tím spratkem zahanbit, nechtěl vypadat jako slaboch, proto zastavil, seskočil stejně jako Seya a chopil se otěži.
"A neříkej mi můj pane!" Ohradil se.
"Jak ti mám tedy říkat můj pane? Jsem nyní přece něco jako tvůj otrok, ne? A jak jinak otroci oslovují své pány? Jak bych tě měl jinak oslovovat?"
"To je jedno." Řekl zamračeně. "Třeba elfe nebo ty špíno. Prostě tak, jak jsi mi říkal před tím."
Zrzek se hořce ušklíbl. "To myslím nepůjde. Tady totiž není Velitel a tudíž tady není nic, co by ti zabránilo podříznout mě jako chovné prase. Proto si raději dál budu hrát na pokorného služebníčka, mám ten svůj zpropadený život docela rád."
" A co ti dává tu jistotu," opáčil rauco. "že k tomu, abych tě zapíchl potřebuji tvoje chabé urážky? K čemu jsi mi vlastně dobrý?"
"Ó pane, ty ještě poznáš, k čemu ti budu dobrý! Věř mi pane, zabij mne a nepřežiješ."
Elf si odfrkl. Bez něj že by nepřežil? Nemožné…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 29. prosince 2010 v 11:24 | Reagovat

chudák Rauco a o úkolu stále nic nevíme :-D :-D :-D

2 Princessa Pee Princessa Pee | Web | 29. prosince 2010 v 13:56 | Reagovat

BEZVA KAPITOLKA,JAKO VŽDY =)

Na mem blogu je zapis SB tak se mrkni =)

3 Ania Ania | E-mail | Web | 29. prosince 2010 v 15:51 | Reagovat

krása..chudák elfík :D

4 vivienne vivienne | Web | 29. prosince 2010 v 16:28 | Reagovat

no co na to říct.. pěná kapitolka, je mi jich chudáků zasněžených líto..
Těším se na pokračování, jen doufám, že v něm bude o poznání tepleji :-)

5 J.T. J.T. | Web | 29. prosince 2010 v 17:32 | Reagovat

uf tak zima je i tady u tebe...chvilkama mi připadá jako by bylo až neskutečné, že je Rauco elf :D No nic každý si ty svoje elfíky vymyslí jinak, že? Těším se na pokráčko! Samozřejmě že i babiččina odkazu :D

6 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 16:22 | Reagovat

Krásné! Skvělé! O úkolu sice nic nevíme, ale což. Jsem zvědavá, jestli Seyu bude Rauco opravdu někdy potřebovat! :-? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama