"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Vůně dalekých krajů

30. prosince 2010 v 22:29 | Ettelëa
Konečně mám chvíli čas k psaní, tak píšu. V televizi zrovna běží krásný král Anna a král, v pokoji vonní meditační tyčinka a v konvičce z čínského porcelánu voní čaj, co víc si přát? Začnu Vánocemi, které už jsou za námi, ale ještě nás zítra čeká Silvester.

U nás Vánoce proběhly velmi pěkně a hladce. Miluju 23.12., protože si večer sednu na zem do kuchyně a pustím se do balení dárečků, můj každoroční rituál. Tento rok jsem si to balení opravdu užívala a balila jsem až do dvou v noci. Následující den jsem se probudila v dobré náladě a celkově vládla pěkná atmosféra. Jen mi přišlo, že v TV je nějak málo českých pohádek. Něco jako Madagaskar slaví Vánoce se mi nelíbí, přijde mi to jako zesměšňování českých Vánoc. Ale přece jen jsem se dopoledne podívala na Třetího prince a pak jsem televizi přenechala bráchovi a já si šla číst. Musela jsem totiž do večera přečíst okolo 80 posledních stran Hry o trůny 1, protože večer jsem měla dostat další díl a chtěla jsem se hned dát do čtení. Okolo jedné jsme všichni vyrazili se projít ven. Kdo by to vydržel sedět celý den doma? Nejlepší to bylo, když už se setmělo a okna přívětivě svítila do tmy. Jako obvykle jsem zvědavě nahlížela, kde už svítí stromeček a čichala, kde už voní ryba. Bylo to velmi příjemné, vrátit se večer domů a dívat se na Šíleně smutnou princeznu, zatímco z kuchyně voněla večeře, kterou mamka připravovala. pak jsem se k ní přidala i já a připravila vše na stůl. večeře letos byla vynikající. Jako tradičně jsme měli hrachovou polévku (proč mi příjde, že na Štědrý den je nejlepší?), ještě teď ji cítím na jazyku. Připili jsme si dobrým vínem, zapálili svíčku a dali se do jídla. Jako druh chod byla směsice ryb. U nás se nikdy nedělá kapr, nikdo z nás ho nemá rád, takže se podával obalovaný losos, treska a pangasius. A samozřejmě bramborový salát, který jsem letos poprvé jedla (každý rok jsem obvykle měla bramborovou kaši). Najedla jsem se k prasknutí, bylo to vynikající. Následovalo čekání, avšyk nepříliš dlouhé. Přinejmenším kratší než obvykle. Zazvonil zvoneček a my se vydali ke stromečku. Pod ním byla pěkná hromádka dárečků. Musím uznat, že mě vemli překvapilo, kolik jsem toho dostala. Letošní Vánoce se pro mě nesly v africkém duchu. Dostala jsem africkou masku, africkou sošku slona a dvě sošky afrických žen (víte, takových těch dlouhých, vysokých). Dále jsem pod stromečkem našla velkého plyšového slona ze strašně příjemného plyše (toho jsem si koupila sama:)) a povlečení na peřiny s motivem afrického safari a ozdobný polštář s motivem zebry. Ještě mě potěšily vonné tyčinky - meditační a s vůní jasmínu, sošku třínohé žáby a samozřejmě knížky - Hru o trůny 2 a trilogii od Carol Berg. Pak ještě společné dárky s bráchou - počítačové hry: Need for speed a Assassins creed 2 (už se těším, až si zahraju:)). No ale největším naprosto neočekávaným dárkem pro mě byl africký buben djembe, který jsem si sice moc přála, ale nečekala jsem, že bych ho skutečně dostala. Je přenádherný, středně velký s krásným vyřezáváním dole. A není to bubínek jen na výstavu, nádherně zní a já si to bubnování strašně užívám, uklidňuje to, je to druh meditace. Tak tenhle dárek mě dostal nejvíce... Miluji Afriku a nejen ji. Cítím, jak mě ty daleké kraje volají. Jednou, jednou bych moc ráda do Afriky jela a pak bych se chtěla podívat do Japonska a hlavně do Tibetu. To je můj největší sen. Velmi mě tyto země lákají, ale Tibet asi nejvíce. Jednou bych chtěla vidět na vlastní oči Jeho Svatost dalajlamu. Myslím, že předevčírem se mi zdál krásný sen, ve kterém mě dalajlama navštívil, bylo to jako skutečnost. Moc bych si přála, aby byl Tibet zase svobodný, aby jeho jedinečná kultura nezanikla. Viděla jsem nedávno dokument o Tibetu a to, co se tam děje mi rve srdce. Doufám, že jednou budu moci vstoupit do svobodného Tibetu... To bych si přála. Mamka mě nedávno donutila, zamyslet se nad tím, co budu v budoucnu dělat. Netroufám si říct, co se stane mým zaměstnáním, ale v jednm mám zcela jasno. Mimo jiné chci studovat nějaký obor zabývající se buddhismem či tibetologii a pak, pak chci cestovat - do Afriky, Tibetu, Japonska, na Srí Lanku ale i do Francie, Anglie, Kanady, zkrátka poznat svět. Ani nevím, kde se ta touha ve mě vzala... Myslím, že jdu ještě opisovat nějaké povídky, takže se s vámi prozatím loučím.


Tak takhle se naučím hrát :)





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 31. prosince 2010 v 21:15 | Reagovat

Afrika, země krásy, taky bych cestovala, podívala bych se do všech zemí :-D  ale můžu se dívat akorát tak do atlasu, jelikož na cestu do afriky nebo do asie opravdu nemám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama