"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Největší záhada....

9. ledna 2011 v 20:19 | Ettelëa |  Nejrůznější bezvýznamné řeči
Uf, tak tohle téma jsem chtěla stihnout. Je to velmi zajímavé téma, protože názory na něj se meskutečně různí. A jaký je můj názor na posmrtný život?

Musím se přiznat, že nad tím přemýšlím docela často a nevěřím, že existuje nějaký člověk, který nad tím nikdy nepřemýšlí, řekla bych, že je to taková přirozenost - zvědavost. Ale není nikdo, kdo by dokázal říct, co bude po smrti. Já jsem toho názoru, že něco být musí. Zrovna nedávno jsme se o tom bavili s taťkou. On tvrdí, že když rozbiješ talíř, taky už není, prostě se rozbije, ale já s ním nesouhlasím. Není možné srovnávat věci s živými tvory, kteří mají podle mě duši. Něco tak složitého jako lidská (nebo i zvířecí) duše, něco tak složitého jako je organismus živého tvora nemůže přece jen tak zmizet, nemůže být jen tma... Nevím, co bude, to neví nikdo a nikdo to nebude podle mě schopen nikdy říct. Buddhisté věří v reinkarnaci, ale berou ji jako trest. Já vidím několik možností - možná se naše duše převtělí, v to věřím asi nejvíce. Troufám si dokonce tvrdit, že už jsem někdy žila a dokonce si myslím, že jsem žila v době středověku. Takové ty podivné záblesky jakýchsi podivných vzpomínek, či sny... Co když jsou sny okna do naší minulosti? Vím, že nikdo to nemůže tvrdit s určitostí, ale já tomu věřím... Když umřeme, myslím si, že umře jen naše tělo, ale duše, ta je nesmrtelná. Najde si zkrátka jiné tělo a žije dál... Jen si nikdy na své minulé životy nepamatujeme, ale taky znáte ty okamžiky, kdy vám přijde, že sen, který se ám zdál byl až podivně živý a jako by jste to už někdy prožili? Nebo přijdete na úplně neznámé místo a přesto se vám zdá, jako by jste tam už někdy byli? Mě se to stává. Bavili jsme se o tom i s naší učitelkou. Jak jistě víte, jsem na Waldorfské a tam občas na takové téma přijde. Ona tvrdí, že už taky žila, dokonce jí to potvrdila i jedna léčitelka. Ta léčitelka ji prý uvedla do něčeho, co se podobá tranzu a nahlédla do jejích minulých životů. Je to zvláštní pomyšlení, nemyslíte? Já mám ještě jednu hodně šílenou teorii a to takovou, že na světě probíhá několik časů součatsně, takže když uměřeme, můžeme se narodit např. ve středověku, v součastnosti, či v budoucnosti. Vím, zní to šíleně... A nebo se třeba přeneseme do jiné dimenze. Ale vím, jsou to jen spekulace. Často si snažím představit si, že by po smrti nebylo nic, nic bychom necítili, neviděli, byla by jen temnota, ale ani tu bychom si neuvědomovali. Je to zvláštní představa a hlavně neskutečná. Jsou to jen spekulace, ale vězte, že každý člověk jednou zjistí, co je po smrti, jen se s tím už nebude moct podělit... Ale hlavně, člověk by měl žít přítomným okamžikem, prožít život, jak nejlépe dovede, vychutnat každou chvíli a pak v klidu odejít. Vím, že to někdy takhle nejde, ale smrt je jediná oprvadu jistá věc a je součástí našeho života, proto by se s ní měl člověk smířit... To si myslím já a to je má víra...

Freedom
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 iXtreme'M. iXtreme'M. | Web | 9. ledna 2011 v 20:41 | Reagovat

Velmi zajímavý článek. Zastávám stejný názor. Často mívám záblesky jako by se něco už stalo nebo něco podobného. Podle mě tělo zemře, ale duše žije dál v jiném těle s tím, že si nepamatujeme co bylo dříve.

2 Ala Ala | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 22:34 | Reagovat

Velmi pěkný článek, pálí Ti to...

Pochop tohle:
Tělo nejsi , jsi jen věčná duše v něm,
kdo tohle ví zcela jistě není nikdy omámen.

Stejně jako převlékáš si staré šaty za nové,
v čase "smrti" oblékneš si mladé tělo jiskřivé.

Podle karmy duše malá tělo nové obdrží,
za činy své účty staré dozajista podrží.

Jako Slunce paprskem svým celý vesmír osvětlí,
malá duše vědomím svým celé tělo oživí.

Nejsi tělo, nejsi Rus, ani Němec, ani muž,
ani žena, ani pes, jsi jen malé duše kus.

Kdo to ví se nermoutí, hmota mu moc nevoní,
pozlátkem se nedá zmást...

3 Lady Letty Lady Letty | Web | 10. ledna 2011 v 17:33 | Reagovat

Děkuji mockrát! ^^ *usmívá se od ucha k uchu*
Článek se ti opravdu povedl. Souhlasím s tím, že jistě není člověka, který by nad tímto tématem nepřemýšlel. Já věřím v to, že věčná temnota po smrti být nemůže (asi mě to příliš děsí) a že naše duše neumírá, jen prostě přechází někam jinam...ovšem zůstává otázkou kam. I kdyby se duše shromažďovaly v nějakém "nebi", myslím, že bych jich tam bylo strašně moc...takže spíš mi přijde nejpravděpodobnější ta reinkarnace. (ty sny a záblesky do toho pěkně zapadají)
Ovšem, co já o tom vlastně vím-sice můžu spekulovat, ale-jak jsi napsala-pravdu se dozvím až po smrti. x)
Znovu říkám, hezky napsáno. x))

4 Rabe Rabe | Web | 10. ledna 2011 v 18:54 | Reagovat

třeba je to něco jako hvězdná brána, tady v našem světě zemřeme, ale možná se narodíme na jiné planetě, kdo ví? :-D

5 iness iness | Web | 11. ledna 2011 v 16:40 | Reagovat

na posmrtný život a podobný věci mmám docela odlišné názory tak se radši zdržim na tohle téma komentářů :)

6 Denise Denise | Web | 22. ledna 2011 v 9:11 | Reagovat

Tenhle článek mě opravdu zaujal. je úžasně působivě napsaný a hlavně má skvělou mylšenku... Nezbývý mi než souhlasit - představa, že p smrti přijde jenom tma mi přijde vážně neuvěřitelná... Na druhou stranu, musíme počítat s tím, že ani to není vyloučené, takže, jak sji říkala, žít život naplno... ;-)

7 planétés chronos planétés chronos | 26. prosince 2013 v 22:10 | Reagovat

Vždyt si odpověděl sám, ale obráceně; talíř je sice rozbitý, ale nikam nezmizel, jen se proměnil. Nedozvíme se to ani po smrti, dozvíme ale nebudeme si to pamatovat, a zrovna tak když nebude dál nic. Ty sny máš z filmů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama