"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Jedna kniha vládne všem...

20. února 2011 v 17:09 | Ettelëa |  Jednorázovky
Naptejte se mě, co to je. Vzniklo to naprosto spontáně, když jsem poslouchala Enyu a myslela na Pána Prstenů. možná by to mohla být nová kapitolovka a tohle je nejspíš prolog, já nevím. Mé prsty po klávesnici vedla jakási tajemná síla. Uvidím, co nakonec vytvořím...



Jedna kniha vládne všem….

Když na to teď vzpomínám, připadá mi to jako pohádka, jako neskutečný příběh, ale já vím, že se stal a nikdo mi ho nikdy z mého srdce nevymaže. Všechno to začalo v Londýně...

Bylo to v Londýně, kde jsem právě byla na výletě se svou školou. Ten den jsme měli volno a já se s ostatními vydala na průzkum tímto nádherným městem. Slunce svítilo a hřálo, všude plno obchodů a zajímavých míst, co víc si přát. A navíc jsme spolu s přáteli měli namířeno do malé, útulné hospůdky a v tu chvíli to začalo. Jakýmsi mě záhadným způsobem jsem se od skupinky oddělila a zatoulala do nejstarších částí města. Byly tam úzké uličky, plné zákoutí a tajemných míst. A navíc tam téměř nikdo nechodil. Naskakovala mi z toho husí kůže a toužila jsem se tehdy otočit a vrátit se, ale nešlo to, prostě to nešlo. Takže jsem se tedy vydala jednou z těch úzkých, strašidelných uliček, když tu najednou můj zrak zaujala velmi staře vypadající budova. No jistě, nebylo by na tom nic zvláštního, v okolí stála spousta velmi starých budov, jenže v této se svítilo, na rozdíl od ostatních. Zpoza zastřených oken vycházelo tlumené, mihotavé světlo, podobající se světlu svíčky. Nevím, co to tehdy bylo za sílu, jež mě přinutila opatrně otočit klikou vstupních dveří, nejspíš to byl sám osud, ale já to opravdu udělala. Vzala jsem za pozlacenou kliku a opatrně otevřela oprýskané dveře.

"Haló? Je tady někdo?" Můj hlas se odrazil od stěn a pak utichl. Žádná odpověď nepřišla. Překročila jsem tedy práh a v tu chvíli jsem po celém těle pocítila zvláštní mrazení. Nedůvěřivě jsem za sebou zavřela a udělala několik nesmělých kroků do prostoru. Místnost byla vskutku osvětla bezpočtem sviček, ale já se neměla čas ani odvahu příliš rozhlížet.
"Haló?" Zkusila jsem to znovu, ale opět se mi nedostalo odpovědi. "Co tady vlastně dělám, neměla bych tady být…" Spěšně jsem se otočila a už už jsem sahala po klice, když tu najednou hrobové ticho prořízl hlasitý hlas.
"Vítejte, vítejte!"
A když jsem se otočila, spatřila jsem majitele toho veselého hlasu. Byl to malý mužíček, poněkud hodně malý. Oblečen byl do zeleného kabátku, těsně zapnutého přes své kulaté bříško žlutými knoflíčky. Na hlavě měl nakřivo posazenou červenou čapku. Jeho tvář byla přívětivá a usměvavá. Někoho mi silně připomínal, ale to nemohla být pravda. Máš až příliš bujnou fantazii, děvče! Napomenula jsem se v duchu.
"P-prosím?" Podaří se mi překvapeně vykoktat.
"Vítej v Knihovně poznání." Řekl, tvář plnou úsměvů.
"Poznání?"
"Ano, ano. No jen se neboj, pojď dál, určitě tady najdeš všechno, co najít potřebuješ. Podívej," ukázal malou ručkou okolo, "stačí jen otevřít oči a hledat…"
To, co jsem uviděla, mi doslova vyrazilo dech. Zprvu jsem si nevšimla, jak je ta místnost obrovská. Byla obrovská, spoře osvětlené, takže jsem nedohlédla ani na opačnou stranu místnosti. Anebo to bylo tím, že byla tak velká, že jsem tam ani dohlédnout nemohla? Nicméně všechny stěny byly pokryté od stropu až dolů policemi plnými knih. Vlastně všude okolo nás se do výšky zvedala samé a samé police plné knih. Pomalu jsem přešla k jedné z mnoha knihoven a zběžně si prohlédla přebaly knih. Nebyly to obyčejné knihy, které byste našli v obyčejných knihovnách. Tyhle byly všechny vázané v kůžích. Jedny byly obrovské a tlusté, jiné zase malé a tenké, ale jedno měly všechny stejné, jejich názvy byly napsány jakýmsi zvláštním písmem. Podobalo se jednomu písmu… Ale ne, přestaň fantazírovat, to je hloupost! Tady jsem v Londýně, úplně obyčejném městě! Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že tohle není tak úplně obyčejné a normální.
"No tak, na co čekáš?" Oslovil mě opět mužík. "Proč už nehledáš?"
"Ale já nevím, co bych měla hledat." Namítla jsem, ale on jen zakroutil hlavou.
"Ale víš! Musíš najít poznání! Tak hledej!"
V tu chvíli pravděpodobně opět zapůsobila ta neznámá síla, zastavila další námitky a donutila mé nohy k pohybu. Procházela jsem kolem nekonečných polic. Jako by mé nohy, či ta síla, která je vedla, věděly, kam mají jít, zastavily před jednou převysokou policí. Zvědavě jsem přelétla názvy knih, ale nic zvláštního jsem neviděla. Až po chvíli jsem se rozhodla sáhnout po jedné z knih, místo toho ale má ruka uchopila několik volných stránek, jež tam tak volně ležely. Musely být vytrženy z nějaké knihy. Nedokázala jsem to písmo přečíst, opět to bylo to zvláštní, neznámé písmo. Jen jsem tam tak stála a držela ty zažloutlé stránky, když ke mně přistoupil ten mužík. Lehce se dotkl mé ruky.
"Vidím, že jsi našla, co mělo být nalezeno. Tím, že jsi uchopila tyto stránky, jsi zároveň přijala jistý úkol… Úkol, který můžeš splnit jen ty jediná."
"Jaký úkol? O čem to ksakru mluvíte?"
"Vysvětlím ti to…."

Jedna kniha vládne všem...

Jedna kniha vládne všem…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gene Heck Gene Heck | E-mail | Web | 20. února 2011 v 17:54 | Reagovat

Vážená, Váš blog jsem našel na autorské stránce a proto si dovoluji se na Vás obrátit s následovným návrhem.Hledám  ghostwritery dále jen GW.
Mám plnou hlavu nápadů na knihy, plno návodů, jak  psát a poskládat  jednotlivé kapitoly, ale nemám čas. Jsem už starý a někdy se mi nechce moc psát a když je jasno a hezky tak jen koukám z okna na město a do dálky, sklopím si křeslo, poslouchám hudbu a je mi dobře . Ale nepíšu, kniha  neodsýpá a mně běží čas, který se mi bohužel krátí. Možná tu budu ještě mnoho let  a možná ani nedopíšu další kapitolu. Vy jste určitě mládež a nechápete takové myšlení. Já si zase mohu dovolit  najít pomocníky a za jejich pomoc  solidně zaplatit. Jeden druhého nemusí chápat, ale podle mne je možnost na spolupráci. Obracím se na Vás proto, že jsem si cosi přečetl z Vašeho blogu a řekl si, že by to snad šlo.
Tak tady je můj návrh. Pokud by byl zájem, já si to představuji /a to bude rozhodující/ tak, že napíši sylabus knihy, o čem bude, rozvrhnu stránky a názvy kapitol a popíši, co by v té kapitole mělo být, dějovou linku a krátké poznámky ke vlastnostem postav, jména atd. atd.  a  GW z toho udělá kapitolu,  pošle mi ji elektronicky a já se rozhodnu, zda to beru nebo ne. Pokud ano, udělám návrh změn a doděláme ji. Pokud text nevezmu, zaplatím za něj  50 Kč za normostranu /tj.2 Euro/, ns je 1800 znaků, dám druhou možnost a pokud ani ta nevyjde, tedy nebudu spokojen, končíme. Pokud spokojen budu, zaplatím  75 Kč/3 Eura/ za stranu a současně s platbou  pošlu návrh změn na zapracování do textu a po vrácení  opraveného textu doplatím 25,-Kč/1 Euro/ za stranu. Podmínkou je, že vždy musí jít o kompletně napsanou kapitolu, zřídka bude delší  než 5 stran, ale podmínkou zaplacení je, že v textu nebudou chyby jako třeba „řekla sem mu pošly mi dopis“. V takovém případě žádné pokračování spolupráce nastat nemůže. Dále, nikdy nebudu postupovat tak, že bych celou knihu zadal jednomu GW.
Pokud budete mít o spolupráci zájem, klikněte na www.hrozba-kniha.cz a z textů v závěru si vyberte tak asi 1 stranu /30 řádek, 60 znaků na řádek = 1 ns/ a přepište text tak, jak si budete myslet, že by měl být napsán stejný děj a stejný námět podle Vás. Vůbec nemyslím na to, že máte použít jakkoli upravovaný můj text. Vytvořte svůj text na můj dějový námět. Zkuste být originálem, ne kopií, pouze děj má zodpovídat, I rozsah může být jiný.  O jakou knihu jde  uvidíte I na  www.kosmas.cz/knihy/158353/hrozba/, pokud shledám zájem, zadám Vám  placené napsání  textu.
Pokud se Vás tento můj dopis dotýká osobně, protože si nemyslíte, že byste se mohli podílet na  takové spolupráci, upřímně se Vám omlouvám, rozhodně jsem neměl zájem se Vás jakkoli dotknout  ani zneužít Váš talent. Snad pro vysvětlení přikládám, co mi napsal Američan, spisovatel, který právě dokončil překlad  knihy Hrozba  do angličtiny. Kniha /The Threat/vyjde v USA někdy okolo prázdnin.
„… možná budete chtít zvážit možnost najmout ghostwritera. Ghostwriteři píší jménem autora a jejich jména nejsou jakkoli spojena s knihami, které píší. Mnoho bestsellerů bylo napsáno ghostwritery. Experti z vydavatelství odhadují, že možná až 50 procent všech bestsellerů New York Times je dnes psáno ghostwritery.  Ghostwriter by sloužil Vašemu tvůrčímu talentu, ale zbavil byste se té lopoty, neproduktivní a časově náročné snahy potřebné k přetvoření Vašich nápadů do knih. Tento proces může být tak přímou spoluprácí, jak si přejete - od denní spolupráce se spisovatelem po rozepsání zápletek a necháním zbytku na něm(ní).  Zmínil jste se mi o hrubé struktuře dalších knih, které mají po Hrozbě následovat.  Toto může být výborným způsobem, jak je dostat z Vaší mysli na polici knihovny. Mou radou by bylo pracovat se českým ghostwriterem abyste minimalizoval stres z práce s angličtinou. :-)

2 Dragita Dragita | Web | 20. února 2011 v 17:57 | Reagovat

tak to se mi moc líbilo, určitě piš dál, vemi by mě zajímal ten úkol :-D  :-D

3 Lawiane Lawiane | Web | 20. února 2011 v 18:05 | Reagovat

áááá, to je ale napínavý konec! Doufám, že bude pokračování, je to pěkné a velice by mě zajímalo, co se z toho vyklube :-)

4 Eleanor Eleanor | Web | 20. února 2011 v 18:13 | Reagovat

Krásne píšeš! A ani nevieš, ako sa mi to zapáčilo. Milujem Pána prsteňov, a tu som objavila poviedku "Návrat do Stredozeme"... môžem s čistým svedomím prehlásiť, že máš nového, nadšeného čitateľa! :)

5 J.T. J.T. | Web | 20. února 2011 v 18:16 | Reagovat

Zajímavé...těším se na pokračování. A vůbec jak jsi na tom s pokračováním temného vraha?

[1]: O této možnosti jsem se dneska dozvěděla poprvé...a podle mě ceny, které nabízíte jsou ubohé...hledala jsem na internetu a tam se ceny pohybovaly kolem 1000Kč za jednu normostranu! Zkuste oslovit tyhle specializované firmy...ale to máte asi hluboko do kapsy,že? Vím, neoslovujete mě, ale každý kdo by to vaše vzal by musel být padlý na hlavu :D

6 Caddy Caddy | Web | 20. února 2011 v 22:25 | Reagovat

Nádherné!!! Píšeš hrozně krásně! :-) Úplně si to všechno představuju... Jsi opravdu moc šikovná :-)

7 Christine.blog Christine.blog | Web | 22. února 2011 v 21:43 | Reagovat

[5]: Možná jsou ubohé, ale Ettelëa se má ještě hodně co učit, stejně jako já a ostatní spisovatelé :-) , já osobně bych do toho nešla, za nic! :-D

8 Katha-chan Katha-chan | Web | 26. února 2011 v 10:01 | Reagovat

Krása....píšeš dokonale. Doufám, že napíšeš pokračování. Chci totiž vědět, co to je za ten úkol:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama