"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Malé zamyšlení nad náboženstvím, smrtí, životem a koncem světa

24. února 2011 v 18:54 | Ettelëa |  Velké smetiště
Nejspíš Vám nasledující článek bude připadat, jako slátanina a naprostá blbost, tak Vám poradím, jestli nechcete, nečtěte ho.
***
Přemýšleli jste vůbec někdy nad tím, proč vlastně vznikla náboženství a k čemu jsou dobré? Já docela často, neboť na naší škole (Waldorfské lyceum) se nad těmito věcmi docela často zamýšlíme a především diskutujeme a to nejen v hodinách, jak dokazuje můj nedávný, drobný konflikt s mojí skvělou kamarádkou. Každá na to zkrátka měla vlsatní názor....
Pro začátek malý citát:

Filozofie náboženství byla vždy orientována na smrt místo na život. 
Náboženství učí, že důležité je to, co přichází po životě,
zatímco to, co se stane před smrtí, nemá žádný váznam. Dosud náboženství uctívalo smrt,
ale neprojevovalo žádnou úctu k životu. Nikde nenacházíme radostné přijímaní květů a plodů života,
všude nacházíme úporné lpění na mrtvých květech. naše životy jsou nápisy na hrobech mrtvýh květů.
- Osho
Zksute se nad tím zamyslet....

Všechno to začalo tím, že jsme dostali úkol, přeložit jakýsi text z cirilice a já pracovala ve dvojici právě s mou kamarádkou. Po prvním slově nám bylo jasné, že je to vlastně Otče náš atady nastal právě onen problém. Kamarádka totiž radikálně odsuzuje všechna náboženství a je silně proti všemu, co s náboženstvím souvisí. A tak jsme se pustily po hodině do živé debaty. Ona tvrdila, že je nesmysl, aby se lidé modlili k něčemu, co není vědecky dokázané, že nemají žádnou jistotu, že Bůh je a že nevěří, že pomodlit se k Bohu něčemu pomůže. Jenomže ten den jsme se také, o několik hodin dříve, bavili o smrti, což kamarádka nenesla dvakrát dobře, protože, jak říká, se smrti bojí. A tím jsem taky argumentovala já. Podle mě totiž všechna náboženství vznikla ze strachu ze smrti. Všechna náboženství, ať je to hinduismus, křesťanství nebo třeba buddhismus se upínají k tomu, co bude po smrti, k posmrtnému životu. Lidé nesnášejí nejistotu, bojí se jí a myslí si, že smrt je jedna velká, tajemná nejistota. Tajemná možná, nikdo neví, co bude po smrti, ale rozhodně ne nejistota. Smrt je totiž jedinou opravdu jistou věcí v našem životě. Když jsem se nad tím tak zamyslela, tak se mi to nezamlouvá. Proč by lidé měli neustále myslet na to, co přijde po životě? proč si myslet, že to, co bude po smrti je nejdůležitější.Žijeme teď a tady, proč se zabývat tím, co bude. Život je příliš krátky, aby jsme ho prožili celý ve strachu z toho, co bude po něm. Ale právě proto nejspíše vznikla náboženství. Lidé se bojí samotného strachu, tak se ho snaží všemožně odstranit a tak vznikl Bůh. Lidé se modlí k Bohu, neboť věří, že po smrti je pak nečeká utrpení a to jim dodává naději a zbavuje je to strachu. Proč brát lidem naději? I kdyby hned Bůh neexistoval, je to zkrátka jejich naději, cítí se tak jistější a bezpečnější, tak proč jim to brát?
***
Náboženství, se kterým nejvíce souhlasím já, je buddhismus, protože právě buddhismus, je tím nejtolerantnějším náboženstvím. Dokáže tolerovat náboženství jiná, má úctu k životu, ke všemu živému na světě a není spojeno, s žádnými náboženskými válkami. Ale je jedna věc, ve které s buddhismem nesouhlasím, i když právě ona je dost podstatná a je základem celého tohoto náboženství. Buddhismus tvdrí, že život je utrpení. proč by měl být život utrpením? Já jsem toho názoru, že dokud žiju, tak si to musím užívat (tím ovšem nemyslím, tak jako většina dospívajících to, že budu kouřit a pít a já nevím co všechno, ne, jde o to si spíš života vážit a žít ho nejlépe, jak dovedu) a nezatěžovat se příliš strachem ze smrti. A až přijde den smrti, tak to příjmout, neboť, jak by řekl Gandalf:

"Toto není konec. Smrt je jen další ceta, kterou musíme jít..."

Nevím, jestli můžu říct, že se smrti nebojím, nejpíš ten strach je hluboce zakořeněn v hloubi duše každého člověka, ale vím, že ještě nedávno jsem dlouhé chvíle přemýšlela o tom, co bude, až zemřu a propadala jsem beznaději (ač tak mladá). Ale najednou mi nedávno došlo, že není důvod se něčeho takového bát. Teď jsem tady a jednou tady nebudu, ale jak jsem už řekla: Smrt je jedinou jistotou v našem životě. Snad mi pomohl uvědomit si to tento citát:

"Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni, jako by uznávali, 
že je největším zlem, třeba je pro člověka najvětším dobrem."
-Platón
Takže já mám svou vlastní představu o životě a smrti, vlastní zásady pro správné žití a nepotřebuji k tomu náboženství.
Pro mě je důležité žít tak, abych neškodila žádnému jinému člověku, ani ničemu jinému, co žije na Zemi. Abych prožila plný, šťastný život a smířila se se smrtí, která je nedílnou součástí života, vždyť, kdo by chtěl žít věčně? Když se s tímhle smíříte, zjistíte, že život je najednou nějak jednodušší. Ale přesto respektuji všechna náboženství, i když ne se všemi souhlasím, ale chápu, že některým lidem dodávájí sílu a naději a to jsou velmi důležité věci v životě. proto neodsuzuji žádného věřícího, ať křesťana či buddhistu. To je můj názor na náboženství a smrt a to jsem také řekla své kamarádce. pohled na svět jsem jí sice nezměnila a každá odešla se svým vlastním názorem, ale je správné na to mít vlastní názor...
***
To ale není vše, ve výtvarné výchově čato diskutujeme i s paní učitelkou na téma konec světa, který se údajně blíží. Ano, zpočátku jsem se také velmi bála a hroutila se z toho. Je přece nepředstavitelné, aby svět zanikl! Ale nyní už tvrdím, že se stane, co se stát má. Díky knize Jeho Svatosti 14. dalajlamy moje duchovní pouť životem jsem nohé věci pochopila, jako třeba i to, že my lidé můžeme svět zachránit. Ale je to téměř nemožné, neboť by lidé muselí mít srdce plná lásky a soucitu a uvědomit si své chyby, ukončit války a žít v míru. Ale lidé jsou zvláštní plemeno... Ničíme sami sebe a ani se nad tím příliš nepozastavujeme. Aby se svět stal lepším, muselo by být více takových lidí, jako je dalajlama a nebo třeba Michael Jacskon. Ale ano, i on měl v srdci hlubokou lásku a úctu k životu, ale ostatní lidé, kteří toto postrádají ho uštvali jako divou zvěř a zahubili ho... Pokud chceme změnit svět, musíme nejdříve změnit sami sebe.

"Jestli chceme zlepšit svět, musíme se nejdřív podívat sami na sebe.
Začni u toho koho vidíš v zrcadle - změň sám sebe!!"
- Michael Jackson

Takoví lidé (a je jich víc, i když stále pořád příliš málo...) vědí, že skutečná moudrost je ukryta hluboko v srdci, ale pokud si to neuvědomí i ostatní a nepokusí se změnit, pak je svět odsouzen k zániku a není záchrany. Dnešní svět je už příliš uspěchaný, aý příliš rychlý a podivně moderní, lidé už ztratili dávnou moudrost a pokud má svět zaniknout, tak zanikne a já věřím, že to bude jen to nejlepší, co se může stát, pro obnovu. Ale nevřím, že to datum je přesně dané, nevěřím ve 21. prosinec 2012.
***
A co říct závěrem? Nebojte se toho, co příjde, žijte přítomným okamžikem. Mějte úctu ke všemu živému a

"Važte si svého žiota, vždyť je to dar. A jen my rozhodujeme, co uděláme s časem, jenž nám byl dán."

Život je šance - využij ji.
Život je krása - obdivuj ji.
Život je blaženost - užívej ji.
Život je sen - uskutečni ho.
Život je výzva - přijmi ji.
Život je povinnost - naplň ji.
Život je hra - hrej ji.
Život je bohatství - ochraňuj ho.
Život je láska - potěš se s ní.
Život je záhada - pronikni jí.
Život je slib - splň ho.
Život je smutek - překonej ho.
Život je hymna - zpívej ji.
Život je boj - přijmi ho.
Život je štěstí - zasluž si ho.
Život je život - žij ho.
- Matka Tereza
A nakonec pár videíí z Pána Prstenů s krásnými, hlubokými myšlenkami:






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tajemnaelfka tajemnaelfka | 24. února 2011 v 19:39 | Reagovat

Moc pěkný článek takový dobře promyšlený. :-)
Když se nad tím zamyslím tak mám stejný názor jako ty.Náboženství asi vážně vznikla z toho,aby lidé neměli strach ze smrti.A taky si nedovedli vše vysvětlit (blesky,nebo to jestli je Země kulatá apod.) proto věřily a věří v Boha.
Co přijde po smrti to nevím,ale to asi nikdo z nás :-)
Život máme žít a neděsit se smrti...
A to s koncem světa je taky dobře napsané svět zanikne,ale nikdo neví kdy...
Ty videa jsou super škoda,že jsou v angličtině,ale mě to nevadí já už jsem viděla Pána prstenů tolikrát,že to umím nazpamět :-D

2 iness iness | 24. února 2011 v 20:06 | Reagovat

videa jsou dojemná, nevím jestli jsem o náboženstvích a smrti přemýšlela nebo neumim ještě najít svůj názor.

[1]: Jako křesťanka bych neřekla že křesťani začli věřit v Boha protože si nedokázali vysvětlit blesk :) to je spíš mytologie ne?

3 Lily Addams Lily Addams | Web | 24. února 2011 v 20:35 | Reagovat

Zajímavý článek. Myslím, že "nějaká univerzální vyšší síla" existuje, jen to každé náboženství vidí a nazývá jinak. Na to, aby člověk věřil v to něco, není třeba náboženství. Náboženstvím lze ovládat lidi...

4 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 25. února 2011 v 14:03 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se předem....změnila jsem si přezdívku, kvůli špatné psanosti....od teď jsem Myšlady de Pendragon, více vysvětlení zde: http://svet001.blog.cz/1102/komplikace-se-objevily-projevily-a-zkoncily
Prosím o přepsání v oblíbených stránkách. Děkuji....

5 Vendy Vendy | Web | 25. února 2011 v 15:40 | Reagovat

Nevím, jestli vzniklo náboženství ze strachu, nebo z potřeby mít nějakou naději. Nevidím na tom nic špatného. Náboženské války a hony na čarodějnice už mají na svědomí lidé, kteří se náboženstvím oháněli a náboženství zneužili.
Rozhodně je tvoje zamyšlení inspirativní. A těší mě, že některé otázky nezevšední, nezestárnou a nestanou se nezajímavými...
Rozhovor s Gandalfem se mi líbil, i v pozdemí Morie, i ve chvílich před bojem na Pellenorských polích. Kupodivu, i když vím, že je to postava fiktivní, jeho myšlenky mi dodávaly naději.
(Podobně mluvil vlastně i Brumbál, který říkal, že Smrt je jen další dobrodružství.)

6 Vendy Vendy | Web | 25. února 2011 v 15:43 | Reagovat

Ještě jsem chtěla říct, proč se lidi tak bojí smrti? Protože je neznámá. Nikdo neví, co bude dál. A nikomu se nechce opustit to, co zná, zejména ve chvíli, kdy má dost přátel a rodinu. Taky vládne ego, ješitnost na to, co jsme získali, co jsme dokázali - a v okamžiku smrti tohle všechno ztratíme. A nevíme, jestli milované lidi po smrti někdy spatříme.
I když by byla varianta nejhorší, že se po smrti nic nestane a prostě budeme mrtví a vlastně to neucítíme, tudíž by nás to nemělo trápit - přesto nás ta myšlenka trápí.

7 Ettelëa Dragons Ettelëa Dragons | Web | 25. února 2011 v 15:45 | Reagovat

[2]: Ale tajemnaelfka nemluví o křesťanství, ale o náboženství obecně a někteří pohanští bohové opravdu vznikli z toho, že si lidé nedokázali vysvětlit přírodní pochody...

8 Christine.blog Christine.blog | Web | 25. února 2011 v 17:34 | Reagovat

Sakra ... chtěla jsem ti napsat tady pořádný článek ..., ale jak vidím nemá cenu se rozkecávat, když už to za mě "řekli jiní". Mě nezbývá, než s nimi souhlasit :-)

9 Blink92 Blink92 | E-mail | 8. dubna 2012 v 12:59 | Reagovat

Teda, fakt pěkně jsi to napsala.. a vlastně s tebou naprosto souhlasím.

10 GVKB GVKB | E-mail | Web | 4. září 2012 v 14:35 | Reagovat

Vše stvořili programy instalované do genetických strojů víra je droga která nám umožňuje zapomenout na to že jsme genetické stroje co jsou naprogramované k boji o hodnoty. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama