"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Návrat do Středozemě - kapitola druhá

23. března 2011 v 19:21 | Ettelëa |  Návrat do Středozemě
Ha! Po dlouhé době sem konečně začala něco dělat s Návratem do Středozemě! Je tady druhá kapitola a jak jsem slíbila, potkáte se v ní s někým velmi známým, ale (a teď vás nejspíš zklamu) nebude to Gandalf. Nicméně, tahle kapitola je dlouhá a celkem nudná.... Ale i tak přeju příjemné počtení.


Návrat do Středozemě

Kapitola druhá

Noci byly nyní teplé a jasné. Arnë milovala cestování pod tmavým nebem, posetým stříbrnými hvězdami a tak putovala i celé noci a odpočívala za dne, ve stínech stromů, aby se skryla před horkem. Její cesta nyní vedla podél Lesa zelených listů a brzy měla překročit Velkou řeku, ale nechtělo se jí. Na této straně Anduiny byla země pramálo obydlená, jen občas se tady vyskytly malé vesničky na okrajích lesa, kde byl řidší. Ale tady, v těchto místech byla krajina divoká a neporušená lidmi. Připomínalo jí to staré časy. Zem tady byla pokrytá listím a Les byl divoký a přesto krásný. Po nocích, když cestovala pod hvězdami, si často zpívala staré elfské písně a příběhy, v těchto dobách už dávno zapomenuté. Často chodívala pěšky, přece jen byla vycvičená hraničářka a Fëo kráčel za ní. Její dlouhé nohy ve vysokých botách zkušeně našlapovaly na pevnou půdu a bystré oči pozorně sledovaly nejrůznější zvířecí stopy. K ránu však opět nasedla na koně a odbočila od okraje Lesa a zamířila na západ směrem k Řece. Po chvíli začalo nebe blednout a noc se pomalu přehoupla v brzké ráno. Na trávu padla rosa a okolo se vznášely bílé chomáče ranní mlhy a ptáci jí zpívali na cestu.

K Řece se přiblížila, když už slunce pomalu klesalo k obzoru a svět zešedl. Ze severu pluly oblohou těžké, tmavé mraky a nevěstily nic dobrého. Elfka poplácala koně po pleci. "Myslím, že dneska nás už nečeká tak příjemná noc." S povzdechem pohlédla na mračna. "Ale vypadají, jako by nevěstily jen déšť, ale ještě něco daleko horšího, jako by byly znamením…
V těchto místech nebyla Anduina přemostěna a nedala se překročit, neboť její proud byl prudký a široký. Museli tedy sledovat její tok podél ní k jihu. Arnë věděla, že jeden most je pod Raurorskými vodopády a že je to pořádný kus cesty. Co se ale dá dělat. Vrátit se pak zpět k Lórienu zabere pár dnů a v té době by už dávno mohla být v Rohanu a pátrat, avšak jako by jí něco říkalo, že má jet do Lórienu, byl to hlas Osudu?

V noci se skutečně spustil prudký déšť a oblohu překryla černá mračna a skryla tak měsíc i hvězdy. Za takového počasí se v noci nedalo pokračovat v cestě, Arnë i Fëo byli brzy promočení a dnešní noc byla i nezvykle chladná. Zastavili tedy a skryli se pod hlouček stromů, hustě rostoucích vedle sebe. Arnë se zachumlala do pláště a i přes nepříznivé počasí a silný vítr upadla do neklidného spánku a prospala několik hodin.

Probudil ji Fëo jemným zafrkáním. Zamžourala do světla. Ano, do šedivého světla nového dne. Po mracích na obloze už zbyly jen šedavé, potrhané chomáče ale všude kolem se rozprostírala neproniknutelná mlha.
"Hannon le, mellon nin…" promluvila tiše ke koni a přivítá ho pohlazením po nozdrách. Fëo však netrpělivě zafrkal a pohodil nesouhlasně hlavou.
"Quildo. Man cenich?"
Fëo pohodil hlavou směrem k Řece a když Arnë zbystřila smysly, ucítila to taky. Tam, před nimi v mlze něco nebo někdo byl. Pozorně se do mlhy zadívala a snažila se odhalit pravdu. A pak to zahlédla. Nedaleko od nich se vynořilo několik temných stínů, zahalených mlhou. Podle obrysů to byli lidé. Arnë se přikrčila více k zemi a zaposlouchala se. Postřehla úryvek jakéhosi rozhovoru:

"Nechápu, proč máme pátrat zrovna tady, v tý pustině. Co jako čeká, že tu najdem´? Vždyť tady nikdo nežije, ani nechodí." Promluvil první hlas a druhý ho hned na to okřikl.
"Sklapni! Rozkaz je rozkaz, jednou jsme ho dostali a musíme ho splnit. Ty tady nemáš co zpochybňovat jeho rozkazy! Když řekl, že máme hledat tady, tam musíme hledat tady."
"No jo, no jo… Ale je to divný, že by zrovna tady byl…."

Více už nezaslechla, hlasy se vytratily stejně jako jejich původci. Arnë v duchu děkovala za tak hustou mlhu a těch pár stromů okolo. Díky nim je ti muži neobjevili. Zarazilo ji však, co tady dělají, do těchto končin zabloudily jen pozůstatky hraničářů a to jen málokdy. A ti muži zjevně hraničáři nebyli, protože zkušený hraničář pátrá potichu a pozorněji, když už něco nebo někoho hledá. Nechápavě zavrtěla hlavou, ale teď neměla čas rozebírat to podrobněji, musela se vydat na cestu, ale rozhodně bude muset být opatrnější. Jediné, co jí bylo jasné, bylo, že se s těmi muži rozhodně netouží potkat.

Celý den a ještě dva následující cestovala k mostu přes Anduinu. Zdrželo ji počasí, které se k večeru opět zhoršilo a další dny se neměnilo. Stále pršelo a to znemožňovalo elfce pohled na protější břeh Řeky. Byla však šťastná, když dorazili k mostu. Byl postaven z mohutných kmenů, které nejspíše pocházely z Fangornu. Kdysi to byl tajemný hvozd, plný nebezpečí a podivných tvorů. Také Entů. Ale dnes byl podstatně řidší, lidé jej stále káceli a enti byli už jen dávnou bájí. Arnë bodlo u srdce při pomyšlení na pastýře stromů a najednou ucítila nechuť k tomuto mostu. Nedalo se však nic dělat, pokud toužila spatřit Lothlórien, musela jej překročit. A učinila tak. Vstoupila na most a vydala se vpřed. Nalevo od ní hučel Raurorský vodopád, majestátný a nádherný. Zastavila se a dlouho hleděla na tu krásu a pěnící se vodu. Hluk vodopádu jí ohlušoval a oblečení měla za chvíli vlhké. Nijak však nespěchala. Pozdě odpoledne stanula na druhém břehu Anduiny a okamžitě pokračovala zpátky na sever, směrem k Lórienu. Po cestě nezaznamenala nic neobvyklého a její srdce se pomalu naplňovalo radostným očekáváním, kdy konečně spatří stromy Zlatého lesa. Příští ráno se konečně vyčasilo, mlha se rozplynula a Arnë se tak naskytl pohled na mohutné stromy začínajícího lesa.

"Yallumë! Aiya, meldanya, mallen Lothlórien!" Zvolala potěšeně a pobídla koně do cvalu. Jakmile ale vjela pod stromy, padl na ni podivný stín. Nebyl to už ten les, který znávala. Lórien umíral. Slyšela stromy, jak tiše naříkají ve větru. "Tady už dlouho nežije žádný elf…" Posmutněle projížděli lesem a Arnë se rozhlížela kolem a mysl měla plnou vzpomínek. Kdysi to bylo srdce elfie na zemi, nádherný les. Nyní byl téměř mrtvý a uvadal. Země pod Fëovými kopyty byla pokryta tlejícím listím a vzduch okolo nich byl plný zežloutlých listů, snášejících se z ohnutých větví. Byl to pohled drásající srdce. Ještě chvíli pokračovali v cestě, ale pak Arnë namáhavě seskočila a padla na kolena. Z očí se jí řinuly slzy. Proč jsem tady jezdila? Co jsem si myslela, že najdu? Dlouho bylo tíživé ticho, narušované jen elfčinými tlumenými vzlyky. Ale pak se znenadání ozval ještě jiný zvuk. Jako by tichá, smutná píseň ještě více podtrhující bezútěšné okolí. V mžiku byla Arnë na nohou a nastražila smysly. Určitě to nebudou ti lidé, co by tady dělali a navíc, proč by zpívali? Slova písně však nedokázala rozeznat, a najednou zase píseň ustala. Mezi stromy se mihl stín. Elfka rychlým pohybem napjala luk a prudce se otočila a … zalapala po dechu. Přímo na její obličej mířil dlouhý šíp, s ostrým hrotem. Ale ani ji tak nevyděsil šíp, jako ten, kdo držel luk. Byl vyšší než ona, oblečen byl v barvách lesa a měl světlé vlasy, stažené vzadu do úzkého copu a odhaloval tak zašpičatělé uši. Byl to elf…

Pozn. "Hannon le, mellon nin…" - "Děkuji ti, můj příteli..."
"Quildo. Man cenich?" - "Tiše. Co vidíš?"
"Yallumë! Aiya, meldanya, mallen Lothlórien!" - "Konečně! Hle, můj milý, zlatý Lothlórien!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 iness iness | 24. března 2011 v 15:50 | Reagovat

Moc pěkný :)

2 vivienne vivienne | Web | 26. března 2011 v 20:59 | Reagovat

hej a kdo to je??? takhle to useknout to se nedělá!

3 Rabe Rabe | Web | 27. března 2011 v 18:25 | Reagovat

Legolas? :-D

4 Findë Findë | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 14:56 | Reagovat

[3]: a co by tam dělal???, vždyť touhle dobou je dávno ve Valinoru :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama