"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Temný vrah - samostatná kapitola - Jako stín

20. března 2011 v 16:01 | Ettelëa
Tak, konečně se mi povedlo zase něco ztvořit, i když, tentokrát to není pokračování povídky, ale je to samostatná povídka, odehrávající se před dějem Temného vraha... P.S. Jak vidíte, proběhla změna layoutu, protože už jsem změnu potřebovala, chtělo to něco světlejšího a pozitivnějšího a tohle to dokonale splňuje. Lay vytvořila opět Koko-jambo, moje spolužačka a jemnuje se - Před setměním. Je opravdu nádherný, nemyslíte?

Temný vrah
Samostatná kapitola - Jako stín

Den se pomalu blížil ke konci a letní slunce se klonilo k západu. Rozpálené ulice postupně utichaly, kromě Velké obchodní, kde to stále žilo. Na večerní trh proudily desítky lidí, protože k večeru bylo všechno zboží levnější, ale jakmile zapadne slunce, i trh skončí a lidé se rozejdou do svých domovů. A na tu chvíli kdosi čekal. Stál, skrytý ve stínu tmavé uličky a vyčkával. Temným pohledem sledoval jednoho z bohatých kupců. Byl to jeden z těch mála kupců, kteří své zboží nezlevňovali, a jejich ceny byly pěkně vysoké. Byl tlustý, na sobě měl oděv z té nejdražší látky, jaká se jen dala sehnat. Svůj krámek měl postavený na vyvýšeném pódiu dál od chudších kupců. Být na tržišti mezi ostatními pro něj bylo pod úroveň. Vedle drahých látek, šperků všeho druhu a dalších drahých věcí u jeho krámku stála také řada lidí v okovech. Otroci. Byl to obchodník s otroky. Byli to vyzáblí lidé se šrámy a modřinami po celém těle, stačilo, aby udělali jen nepatrný pohyb a hlídač, jenž stál nad nimi, jim uštědřil silnou ránu bičem. Ten temný muž ukrytý ve stínu to pozoroval s chladnou tváří člověka bez citů, nezáleželo mu na otrocích, měl jen svůj úkol a za jeho splnění ho čekala nemalá odměna. Byli totiž lidé, kteří se chtěli toho kupce zbavit a právě oni se obrátili na cech nájemných vrahů. A tento muž byl neschopnějším členem tohoto cechu. Vlastně to nebyl člověk. Poslední sluneční paprsky ozářily tmavou uličku, v níž stál, a osvětlily na krátkou chvíli jeho obličej. Byl nezvykle krásný, nelidský, i když zjizvený. Pod kápí skrýval zašpičatělé uši. Byl to elf. Bylo celkem nezvyklé vidět takto elfa, oni jsou mírumilovný národ, který neublíží ani mouše a bojují jen v nejkrajnějších situacích. Ale přesto tady jeden elf stál, s rukou na rukojeti dýky a vyčkával, až nadejde ta správná chvíle na vraždu. Bůhví, proč si zvolil tento život, snad se chtěl vyhnout utrpení, kterým nyní jeho rasa procházela. Krutý vládce elfy vraždil a zotročoval. Dokonce i zde, mezi otroky onoho kupce bylo pár zubožených elfů. Lidé se k nim chovali velmi surově a považovali je za méněcenné a nečisté, proto byli nejpotlučenější ze všech otroků a byli vybírání jen pro tu nejpodřadnější práci. S elfem-vrahem to však ani nehnulo. Trpělivě vyčkával, s kamennou tváří bez emocí a konečně se přiblížila jeho chvíle. Slunce zapadlo za vrcholky hor a ulice potemněly. Lidé se vydávali domů. Musel být ale rychlý, pokud chtěl být úspěšný, neboť zanedlouho se rozsvítí v ulicích lampy a on chtěl být neviděn. Stáhl si kápi ještě hlouběji do obličeje a vmísil se do davu lidí, proudících ulicemi. To on uměl skvěle, neměl rád mnoho lidí, ale když na to přišlo, dokázal se davu tak přizpůsobit, že působil naprosto nenápadně. Spolu s davem se pomalu ale jistě přibližoval k bohatému kupci, který pomalu uklízel krámek. Tedy, ne že by to dělal on, na to měl lidi, otroky, sluhy a tak dále. On seděl v křesle, kolem měl své tělesné strážce. Působili děsivě, byli mohutní a obrovští s velkými svaly na rukou. Takovou ochranu si mohl dovolit jen tak bohatý člověk, jako byl tento kupec. Nevypadalo to ale, že by pohled na hromotluky elfa nějak odradil. Postupoval stále dál a dál a byl už téměř u něj, když se strhl jakýsi povyk. "Zloděj! Zloděj, chyťte ho! Tam, tam běží!" Dav se rozestoupil a elf se rozhlédl kolem, co přesně způsobilo ten zmatek. Tvář měl naprosto klidnou, nehybnou, snad nic ho nedokázalo vyvést z míry. A pak ho uviděl, toho zloděje. Běžel přímo k němu. Byl to teprve kluk, tak dvanáctiletý, oblečený do otrhaných šatů. Nejspíš sirotek, takový, jakých tady byly desítky. Byli chudí a většinou se živili zlodějinou. Za ním běžely stráže a pokřikovali na něj. Klučina vypadal vyděšeně. Zrychleně dýchal a snažil se utíkat, co mu nohy stačily, nejspíše nebyl ve zlodějském umění příliš zběhlý. Pro elfa toto vyrušení znamenalo nepříjemné zdržení a také možnost odhalení. Počkal, až chlapec bude blízko a pak po něm skočil. Sevřel ho pevně a ruce mu zkroutil dozadu, až kluk s výkřikem upustil pytel, v němž měl nakradené zboží. Z pytle se vykutálela tři jablka, tvrdý sýr a kus okoralého chleba. Nic zvláštního, drahého. Měl zkrátka hlad a potřeboval jídlo, to ale bylo většině lidí jedno. Pro ně to byl výrostek a darebák. Rauco, tak se totiž jmenoval ten elfský vrah se nemínil s takovým děckem zdržovat a tak se rozhodl předat ho strážím. Udělal to zejména, protože to odvrátí jakékoli podezření od něj. "Tady ho máte, ale měli byste svou práci dělat pořádně, pak by naše město nebylo plné takových, jako je on." Dodal a předal jim vzpouzejícího se chlapce. Stráže s ním prudce smýkli a svázali mu ruce za záda. "Máte náš vděk, pane," řekl jeden z nich, "proklouznul nám, spratek. Za tohle ho čeká oprátka!" Stráže se zasmály a chlapec vzlyknul. "Tohle se vám vrátí!" Zakřičel skrz slzy na Rauca, ale ten si toho nevšímal a vrátil se ke svému původnímu úkolu, aniž by ho zajímalo, že právě poslal na smrt nešťastného kluka. Využil drobného zmatku a připravil si své zbraně. Tři krátké, ostré nože. Nejdříve uchopil dva z nich a pak je hodil. Čepele zbraní lehce pronikly do hrdel těch hromotluků, hlídajících kupce. Oba padli k zemi, mrtví a kolem nich se začala tvořit krvavá kaluž. Kupec zavřískl a upustil pohár s vínem, jistě velmi drahým a to se, na podlaze pódia smísilo se stejně rudou krví. Během další vteřiny se Rauco vrhl vpřed a ocitl se za jeho zády. "Nyní zemřeš," pronesl s ledovým klidem. Kupec zbělal ve tváři jako stěna, ale z jeho hrdla už nevyšel žádný zvuk. Čepel třetího nože jím hladce projela a prořízla mu tepnu. Bezvládné tělo, ještě před chvílí bohatého kupce kleslo na kolena a pak dopadlo do kaluže krve a vína obličejem dolů. Lidé tento hrůzný výjev pozorovali s děsem v očích a na krátkou chvíli bylo úplné, hrobové ticho, které náhle prořízl vysoký, ženský křik. A najednou se rozpoutal ještě daleko větší zmatek, než před chvílí. K místu se sbíhali lidé a stráže. Tak, kde se ještě před chvílí ozývalo - "zloděj, zloděj!" se nyní nesl křik - "vrah! Vrah! Vražda!!" Ale to už Rauco pozoroval z bezpečí střechy, kam se hbitě vyšplhal, tak, že si ho nikdo vůbec nevšiml. Stál tam, přikrčený a pozoroval dění pod sebou. Ale jeho bystré oči si přece jen jedné věci nevšimly. Jedna z elfských otrokyň v cárech se jakýmsi záhadným způsobem dostala z řetězů, využila zmatku kolem a rozběhla se pryč, do tmy. V tu chvíli se město rozsvítilo tlumeným, nažloutlým světlem pouličních lamp a teprve teď se přihlížejícím, vyděšeným lidem naskytl pravý pohled na hrůzu na pódiu. Kapky krve a vína skapávala dolů skrze prkna dřevěné podlahy a vsakovaly se do země. Temný stín slétl ze střechy a zmizel v temnotě a děsivým úsměvem na rtech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 J.T. J.T. | Web | 20. března 2011 v 17:35 | Reagovat

Úžasné! Ale to ty určitě víš :D
PS: U mě na blogu je ten "návod" jak vytvořit layout...nevím jestli jsi myslela zrovna toto? Kdyžtak mi napiš na blog, co přesně jsi měla na mysli.

2 vivienne vivienne | Web | 22. března 2011 v 17:49 | Reagovat

trošku mi to přijde jakoby tam byla možnost pokračování..
moc pěkné, já nevím co víc k tomu říct :-)

3 Rabe Rabe | Web | 22. března 2011 v 17:57 | Reagovat

taky bych čekala pokračování, ale je to skvělé a dess je velmi pěkný :-D

4 Isabella Isabella | 24. června 2011 v 21:24 | Reagovat

krasna povidka budes v ni pokracovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama