"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Letní dumání - čtení knih v dětství

21. července 2011 v 21:44 | Ettelëa |  Nejrůznější bezvýznamné řeči

Letní dumání můžete najít u Abyss, každý týden se tam zamýšlí nad různými tématy, souvisejícími s knihami. A i když jsem už svůj názor napsala do komentáře pod jejím článkem, rozhodla jsem se to ještě trochu rozepsat tady.


Ke knihám mě to táhlo vždycky, myslím, že snad od narození. Zpočátku jsem měla mnoho barevných a veselých knížeček pro děti (myslím, takovéty skládací). Už od mala mě ke čtení vedli rodiče, nenásilnou formou samozřejmě. Můj táta má velké množství knih a sám hodně a rád čte. Takže toto ve mě bylo od mala podporováno. Každý den mi, když už jsem povyrostla, předčítali rodiče. Vždycky večer, před spaním. Zpočátku třeba Krtečka, kterého jsem si zamilovala, ale pak i klasické pohádky. Jsem za to ráda, protože ono i v těch pohádkách je hodně ukryto a rozvíji to představivost. Každopádně si pamatuji, že než jsem šla do školy, uměla jsem číst. Dokonce si pamatuji svou první knihu, kterou jsem přečetla úplně sama, myslím, že to bylo někdy v pěti. Měla velká písmena a mnoho obrázků a jmenovala se Bratříček a sestřička. Další významnější knihou, kterou jsem přečetla byl samozřejmě Harry Potter. První díl jsem ještě četla napůl s rodiči, protože, i když jsem už dávno číst uměla, zkrátka mě bavilo jejich předčítání. Byla to taky první kniha zapsaná v mém školním čtenářském deníku. Harry pro mě znamená dodnes mnoho. To on vlastně probudil mou velkou touhu číst a lásku k fantazii. O Harrym ještě chci napsat později samostatný článek, takové zamyšlení a ohlédnutí se, teď, když končí i filmový verze... Pak přišlo velké množství dalších knih. mezi ně patří i třeba Narnie či Dívky v sedlech (protože jsem také velmi milovala koně). Taky jsem četla doktora Lupu a podobné knihy. Hodně ve mě taky zanechaly romány od paní spisovatelky Jacquelin Wilsonové, přečetla jsem je téměř všechny. V jejích knihách bylo tolik bolestivé pravdy, úplně mě pohltily. Ale pak přišel první díl Pána Prstenů do kin a taťka mě na něj vzal. Nevím už přesně kolik mi bylo, Společenstvo je rok 2002, to znamená, že mi bylo asi 8, když jsem ho poprvé viděla (jéj, to je doba). Návrat tady byl v 2004 a někdy v té době jsem poprvé sáhla i po knize. Nechtěla jsem číst Hobita, ale rovnou Pána Prstenů, ale napoprvé se to nepovedlo, ani napodruhé a ani třetí pokus se nevydařil. kniha pro mě přece jen byla poněkud náročná. Tuším, že někkdy ve 12 se mi konečně povedlo dočíst první díl a byla jsem unesená. Další dva šly jako po másle. Psala jsem to tady už asi 1 000x, ale tato kniha mi změnila život a to navždy. Četla jsem tuto trilogii mnohokrát, filmy se mi taky líbí a vidlěla jsem je mnohokrát, tato kniha mi mnoho dala a ještě více podnítila lásku k fantasy literatuře. Bude to pro mě vždy kniha číslo jedna, kniha mého srdce, to mi nikdo nevezme. Je pro mě takřka Biblí, hledám v ní útěchu, radu i potěšení. Vždy, když mám nějaký problém, sáhnu po ní... Je to prostě láska na celý život...

Psala jsem to i k Abyss do komentu, ale ještě tady. Když jsem minulý rok nastupovala na Waldorfské lyceum, seznámila jsem se tam s jednou holkou, která mi řekla, že ještě za celý svůj život nepřečetla jedinou knihu. Tím mi vyrazila dech, jednak proto, že to prostě nechápu - jak někdo může žít bez knih? - a jednak proto, že nechápu, jak člověk, co jde na lyceum (a ještě k tomu waldorfské) nemohl přečíst ani jednu knihu! Ale neodsuzuju ji, jen ji nechápu. Má jiné zájmy, hraje basket a to ji plně naplňuje a necítí tak potřebu číst. I když, pro mě je to nemyslitelné. Knihy prostě podle mě patří k jistému základu... Já bych bez čtení být nemohla. Cítila bych se tak nějak prázdná a neuplná. Čtení je pro mě naprostou samozřejmostí, vlastně neustále něco čtu (i když teď jsem měla nějaké špatné období a dělalo mi problém dočíst knihy do konce, ale už je to pryč). Prostě je to pro mě jako dýchání, přesně jak řekla Abyss. Když dočtu knihu, automaticky sahám po další, protože, když déle nečtu, jsem v depresi a necítím se dobře. Dokonce bývám zlá a protivná, opravdu :)

S nástupem na střední školu však přišla i povinná četba. Do maturity máme přečíst 30 knih. Máme skvělý seznam knih, mám úž asi 40 vybraných, které se mi zamlouvají a mohly by se mi líbit... Jenomže jsem zjistila, že je to problém. Pořád se nemůžu odprostit od toho, že je to povinná četba, pořád mi to zní v hlavě a dělá mi proto problém se do těchto knih začíst, i když mi třeba přijdou zajímavé... Prostě už od mala mám svou hlavu a ta je pěkně tvrdá. Nenechávám si do ničeho mluvit a už vůbec ne do knih. Vždycky (stejně jako to popisuje Abyss) jsem si četla své knihy, svůj oblíbený žánr a zatím cítím, že ho nechci jetšě nějakou chvíli opouštět. Ráda bloudím světy fantazie a zažívám zajímavá dobrodružství a to mi nabízí fantasy žánr... Časem se snad i propracuju k té klasické literatuře. Já povinnou četbu rozhodně nevidím jako zlo, napak. Myslím, že každý člověk by si měl klasiku přečíst a poučit se z ní. I Bibli si ráda přečtu, narozdíl od jedné mé kamarádky, i když nejsem věřící. Knihy totiž ukrývají mnoho tajemství a moudra. Na zažloutlých stránkách můžete často objevit odpovědi na otázky, které vás trápí a poučit se. Knihy jsou skvělá věc, proto čtěte a až budete mít děti, čtěte i jim, protože kouzlo knih by nikdy nemělo být zapomenuto a ztraceno, přišli bychom o mnoho. V dnešní době e-booků a počítačů už knihy čte čím dál méně lidí, navíc, když sjou tak drahé, ale já si život bez knih zkrátka nemůžu představit. Ten pocit, když otáčíte stránky, když vdechujete tu vůni, když se vlastním úsilím propracujete k nějakému vědění je jedinečný a žádný nootebook mi ho nemůže nahradit...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 22. července 2011 v 11:48 | Reagovat

Harry potter! Harry Potter! Četla jsem všech sedm dílů a několikrát. A Pán Prstenů - to samé :-) Na knížky nedám dopustit. Povinná četba.... nedávno jsem zašla do knihovny, očima přejížděla po regálech, vybrala jsem si knihu a řekla, že si ji půjčím....a pak jsem si uvědomila, že zrovna ta je na seznamu povinné četby, ha ha :-D A když ji čtu, ani mi to nepřijde. Ale vadí mi, že na seznamu není tolik známý Harry Potter ani Pán prstenů....

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 22. července 2011 v 11:49 | Reagovat

Jo a ještě něco, první jsem myslela, že jsem na jiném blogu. Pak mi docvaklo, že je to jen změna vzhledu :-D

3 AnushQa :-) AnushQa :-) | Web | 22. července 2011 v 13:56 | Reagovat

Ahoj, dáš mi pls hlas ? Za film 16.prianí ..
http://btvsweb.blog.cz/1107/soutez-o-nejlepsi-film-finale
Ďakujem .. Moc sa omlúvam za reklamu ale v tej súťaži by som rada vyhrala :)
PS: krásny blog

4 vivienne vivienne | Web | 25. července 2011 v 9:54 | Reagovat

když to tak čtu tak mi od samého kývání bolí hlava, souhlasím s tebou

5 Leyla Leyla | Web | 26. července 2011 v 13:30 | Reagovat

Neřekla bych to líp :) ^^ btw. Harry Potter.. moje láska, jak ty máš Pána Prstenů, v mém srdci navždy zůstane Harry Potter ♥ btw. Je to zvláštní, že teď, když už je v kinech i poslední díl.. už je konec :( Nezdá se ti??

6 J.T. J.T. | Web | 26. července 2011 v 13:31 | Reagovat

Knížka? To je ta nejlepší kamarádka do nepohody :) U nás v rodině nikdo aktivní čtenář není až na mě a nikdo tedy nechápe, kde se to ve mě vzalo. Já osobně jsem začínala na HP :) Jako malá holka (snad ještě prvňák) jsem se tím pročítala, ještě nahlas :D Mám to někde natočené, ale na blog to dávat nebudu, páč nejsem skoro vůbec slyšet :D ale jsou to krásné vzpomínky, moje máti vždycky hartusila, ať si vemu něco lehčího, ale nehnula se mnou. Dočetla jsem to :D Sice mi tak nějak utekl děj, ale ten jsem si připomněla, když jsem byla starší.
Knihovnice v městské knihovně mě už všechny znají a vždy když tam přijdu, už pro mě mají nějaký typ, či novou knihu, kterou potřebujou zhodnotit :D
Povinná četba není tak špatná (teda podle toho z jakého století to je, doba pobělohorská s komenským v čele je teda šílenost :D) ale třeba takový Dickens, toho zbožňuju a hlavně Kroniku Pickwickova klubu ta je nenahraditelná :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama