"Ne každé zlato třpytívá se,
ne každý, kdo bloudí je ztracený.
Stáří, když silné je, neohýbá se,
mráz nespálí hluboké kořeny.

Z popela oheň znovu vzplane,
ze stínů světlo vzejde náhle,
až zkují ostří polámené,
nekorunovaný zase bude králem."
- J. R. R. Tolkien - Aragorn

Kde je ten déšť...?

3. května 2012 v 19:46 | Ettelëa |  Deník

Tak si tu sedím u okna a čekám na déšť. Vlastně na něj čekám už pár dnů. Začalo být nepříjemné horko, což mi nedělá moc dobře. Nemám ráda velké horka, raději trošičku chládek. Prostě mi chybí takovéto jarní počasí. Ze zimy hned do léta, prostě nic příjemného. Ale je jedna věc, kterou na létě zbožňuju a to bouřky. Znáte to, takové ty silné, přívalové deště s hromy a blesky. Úžasné počasí, miluju vůni letního deště a ten zvuk, když buší do listí stromů. A přesně na to teď čekám. Ale vypadá to nadějně, zatahuje se, už je šero a tak snad dnes konečně mi déšť zahraje ukolébavku.



Nejspíše neumím psát optimistické články, ale jo, jeden chystám, Bude o mých skvělých potkanech :)

Ale dnes to moc optimisticky nevidím. Proč? Nevím, od té doby, co jsem přestala jezdit na koni jakoby tápu ve tmě a jsem taková prázdná, nudím se a nemůžu najít nic, čemu bych se chtěla věnovat. Kromě čtení a psaní recenzí a nesmyslných článků...



Možná někteří víte, že jsem byla členkou skupiny scénického šermu Allegros. Ano, správně - byla. Bohužel už nejsem. Těžko se to vysvětluje, ale prostě nedokážu být v kolektivu. Je to můj problém, šerm, vystoupení, hrady, kostýmy a to všechno bylo úžasné a hrozně se mi to líbilo a bavilo mě, ale problém byl prostě s kolektivem. Nebyla jsem schopna zapadnout. Cítila jsem se hloupě, protože oni to jsou hodně komunikativní lidé, ale já moc ráda nemluvím, spíš radši poslouchám a ani nějak nevím, o čem bych se s nimi měla bavit no a díky tomu jsem se pak cítila hodně blbě. Kolektivy obecně mi dělají problém. Ano, nemám moc ráda kolektivy, vlastně je nemám vůbec ráda. Doufala jsem, že bych to třeba mohla prolomit, ale nepodařilo se ani se šermířema. Prostě při představě, že bych s nimi měla strávit víkend... Problém není v nich, jsou to fajn lidi, veselí, problém je ve mě. Prostě bych celý víkend seděla někde stranou neschopna přijít a o něčem se s nimi bavit. A tak to mám pořád... Jsem ze sebe zklamaná a nešťastná. Ale nejspíše je načase to přijmout, přijmout, že kolektivní koníčky nikdy nebudou pro mě. Prostě jsem taková, mám to tak v povaze a moc s tím nenadělám.



Ale teď prostě nevím, kudy se vydat, kterou cestu zvolit, protože mě momentálně nic nenaplňuje. Chtěla bych se vrátit ke koním, ale jak? Kluby nepřipadají v úvahu, to, jak se tam dívají na koně, se mi hnusí. A tak jsem si dala inzerát na internet. Dělá to tak hodně lidí. Jenomže co jsem čekala? Nevím, protože, když se mi konečně někdo ozval, navíc někdo, kdo úplně splňuje moje představy, nemůžu to přijmout, protože (jak říkají rodiče), nemůžu přece věřit někomu přes internet! Já vím, je to divné, komunikovat s někým přes mail a pak se tam za ním vydat a člověk neví, co má čekat, vím, že je to nebezpečné, ale musí přece být nějaké řešení nebo ne? Nevím, jak teď z té situace ven, protože vidina takového ježdění mě láká, protože splňuje mé představy, ale nemůžu to přijmout, protože je to riskantní. Jsem jako v pasti...



No, snad časem najdu něco, co mě bude bavit a vytrhne mě to z tohohle divného stavu.

Ale abych taky řekla něco pozitivního - čtu Inheritance, jak možná víte a je to dobré. No, možná jsem čekala víc, co mě hodně štve je to, jak málo prostoru dostal Murtagh. Vlastně vůbec žádný! Taková škoda, vždyť je tak zajímavou postavou! No, uvidím, jak to s ním dopadne a všechno ostatní si budu prostě muset domyslet. Ale je to dobré čtení, škoda jen, že nevyšlo tak o dva roky dřív, kdy bych to fakt žrala. Bohužel. Kromě toho čtu taky Qou vadis, už poměrně dlouho, ale moc se mi ta kniha líbí a nechci ji dočíst. Jediná věc z povinné četby (kromě Pána Prstenů), která mě opravdu chytila. Ale já to napravím, myslím tu povinnou. Doženu to, o prázdninách. A včera jsem začala číst ještě jednu knihu - Pampeliškové víno. Ani jsem moc nevěděla, o čem ta kniha je, ale něco mě k ní táhlo. Jsem teprve na začátku, ale ten jazyk je dokonalý, tak krásný! A ta kniha voní létem a dětstvím, rozhodně vhodná pro tyhle dny.

Brzy se chystám také do Prahy (hrozně se těším) a hodlám si tam pořídit pár nových knih - Tak padne náš svět, možná Marcelo ve skutečném světě, Zaklínače - Paní jezera a dál ještě uvidím na místě, Možná něco změní, něco přiberu, uvidím.



A víte, co mě v poslední době kromě modré oblohy nabíjí? Seriál Gilmorova děvčata. Opravdu a vážně! Nikdy bych do sebe neřekla, že se mi podobný seriál bude líbit, ale je to tak. Já, zarytý fantazák se divám na něco takového. Ale skvěle se u toho relaxuje a nabijí mě to pozitivní náladou.



Mimochodem, co říkáte na druhou sérii seriálu Hra o trůny? Já nevím, mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu to samozřejmě není špatné a pořád mě to baví, ale na druhou stranu, nevím. Podle mě je tam až příliš zbytečných brutálních a sexuálních scén, už se to ani tak věrně nedrží knižní předlohy. No, uvidím, až tahle série skončí, právě jsme v polovině. ještě se to může zlepšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 4. května 2012 v 17:03 | Reagovat

Chápu tě, protože jsem v tomhle podobná... Myslím s těmi kolektivy...
Málo mluvím a je to pro mě přirozené, prostě mluvím, jen když opravdu chci něco říct. A ráda poslouchám. Když jsem v nějakém kolektivu, prostě mě baví být trošku stranou všeho dění a jen to všechno pozorovat a naslouchat jim. Jenže pro ostatní to přirozené není a asi se jim to zdá divné...
Quo Vadis je bezvadná knížka, já jsem jí četla už 6x :-) Je krásná, velmi čtivá, zajímavá a skrývá v sobě poselství a hlubší myšlenky... :-)

2 Rabe Rabe | Web | 4. května 2012 v 18:50 | Reagovat

u nás byla včera nádherná bouřka a začalo pršet :-D v dnešní době jde přes internet snad všechno a věřit tomu můžeme nebo nemusíme, kdo ví jestli je ten na druhé straně podvodník nebo ne?

3 vivienne vivienne | Web | 4. května 2012 v 20:34 | Reagovat

ty pocity znám a mám to obdobně, sice dělám kolektivní sport, ale moc dobře se tam taky necítím...
Quo vadis je dobrá kniha, ale mě tam trochu štvalo, jak autor vykreslil křesťany (mě přišlo, že je až moc na jejich straně).

4 Arwen Arwen | Web | 29. května 2012 v 15:18 | Reagovat

S kolektivem si starorosti nedělej. Znám to. ;-)

5 Nila Nila | Web | 31. srpna 2013 v 18:18 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší literární soutěže! Zviditelni si svůj blog :)
MMD-krásný blog!

6 HelaS HelaS | E-mail | 17. června 2014 v 1:40 | Reagovat

Jak to máte s tím návratem ke koním?
Event. - no, napište mi.
HelaS

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama