na Blog.cz

Někdy si říkám, že je všechno zbytečné, když jsou lidé takoví. Že se jednou všichni navzájem zahubíme a zničíme sebe, svět i všechno, co na něm žije. Co mě vede k takovým smutným úvahám? Chování některých lidí...

Bylo to tuším v pátek. Šla jsem do školy a ani si neuvědomila, že je vlastně poslední zvonění. Naši maturanti mě tak hned před vchodem překvapili. Měli to pěkně připravené, byli převlečení za klauny a měli připravené takové malé úkoly, jako např. skákat panáka. I ve škole, na schodech byl připraven jeden úkol. Mezi zábradlí natáhli gumu a člověk ji musel podlézt, aby se dostal do třídy. Nikomu to nedělalo problém, ani učitelům ne. Proč taky? Měla to být legrace, je to přece jen jednou za život, proč si to neužít? Jenomže, to bychom museli mít vlastní školu. Chápejte, my nemáme vlastní budovu, ale jsem v podnájmu na jedné z budov zdravky. ne vždy to dělá dobrotu, stejně jako ten den... Jedné ne úplně příjemné paní profesorce ze zdravky se nápad s podlézáním gumy vůbec nelíbil a dala to patřičně najevo. No, slušná zrovna nebyla a padaly i docela nepěkná slova. Vadilo jí prý, že se její žačky nemůžou dostat nahoru, do učebny přes tu naši překážku. Dozvěděli jsem se, že jsem hloupí a nemáme mozky a ještě další zajímavé novinky. Skončilo to tím, že čtvrťáci gumu rozstříhali...

Paní učitelka ze zdravky nás prostě nemusí, dokonce to sama prohlásila, i když trochu tvrději. Něco podobného se nám stalo už několikrát. Např. při zakončení školního roku. Z nedostatku místa se musel závěrečný projev ředitele a rozloučení před prázdninami odehrát na chodbě, o patro výš se studenti zdravotnické školy učili a paní učitelka na nás pěkně vyletěla. Ano, zpívali jsme, to děláme každý rok, ale šlo přece jen o pár minut... Jenže ona si myslí, že když jsme ta Waldorfská, tak jsme asi postižení, nemáme mozky a neučíme se. To ji vytáčí. Je prostě nesnášenlivá, zahořklá a zjevně neschvaluje alternativní výuku. Dobře, to jí neberu, ne každý s tím souhlasí a bere to, to je mi jedno. Ale trochu slušnosti, tolerance, vždyť by to všechno šlo řešit domluvou. není třeba hned urážet, nadávat a vztekat se...

A další nepříjemná vzpomínka je ze soboty, kdy jsme s rodinou vyrazili na výlet do nedalekého Štramberka. Jako vždy jsme jeli autobusem, auto nemáme. Vyrazili jsme dopoledne, okolo 10 hodiny. Cesta začala příjemně, byl krásný, slunečný den a pofukoval příjemný větřík. Problémy nastaly asi ve třetině cesty. Najednou jsme zůstali trčet v šílené koloně, která nebrala konce. Zpočátku mě to nijak zvlášť nezajímalo, četla jsem si a říkala si, že to brzy skončí. Jenomže jsem se spletla. Po půlhodině mi to začalo lézt na nervy, stejně jako všem ostatním v autobuse. Začalo být hrozné horko, protože jsme stáli a klimatizace fungovala jen za jízdy. Po dalších dlouhých minutách jsme to nevydrželi a můj taťka šel za řidičem. Jistě, říkala jsem si, řidič za to přece nemůže, ale to se od něj taťka dozvěděl, že taková kolona tu bývá teď každý den a každý den tu úplně stejně stojí. To nás samozřejmě naštvalo, uběhlo už asi 45 minut, co jsme se skoro nehýbali, v autobuse se nedalo dýchat a byli jsme otrávení. Spolu s námi cestovali i nějací rodiče s malým miminkem v kočárku. To muselo to horko snášet daleko hůř, tak malé dítě by v takovém vyhřátém autobusu vůbec nemělo tak dlouho být. A v tu chvíli jsme se na řidiče pěkně naštvali. Ano, nemohl za to, že se opravovala cesta a tím vznikla kolona, ale moc dobře věděl, že ta kolona tam bude a mohl cestující předem upozornit, aby se mohli rozhodnout, zda pojedou nebo zvolí jinou variantu, protože tak nás okradl o čas, náladu a klidně mohl i o zdraví, protože osobám s nízkým tlakem (jako třeba já nebo moje mamka) to rozhodně nedělalo dobře, natož tomu miminku. Ale on se oháněl tím, že to není jeho povinnost, informovat o takových věcech, že jemu je to jedno. No jistě, že jemu to jedno bylo, když přímo vedle sebe měl stažené okýnko, mohl normálně dýchat a běžela mu pracovní doba, takže mu vůbec nezáleželo na tom, jestli v buse stráví hodinu nebo tři. Nám to však jedno nebylo a taťka to taky dal najevo. Někteří cestující se však řidiče zastali a ten špatný byl nakonec taťka. Docela hloupé. Někteří cestující později vystoupili, také rodiče s tím miminkem, ale kam šli to nevím, protože jsme uvízli v docela hloupém místě... My to na konec vydrželi a na místo dojeli, i když nám cesta zabrala místo 45 min. dvě hodiny.

Kdyby ten řidič byl ohleduplný a nebyl by líný, mohl říct, co nás čeká. Jemu by se vůbec nic nestalo a my bychom nemuseli tak trpět a raději bychom zvolili vlak. Jenže on byl ještě protivný... Kdyby se něco podobného stalo v Japonsku, věřím, že by řidič vrátil cestující jízdné a omluvil se jim. Ale tady ne, tady je řidič protivný a lidi se chovají jako hloupé ovce a vůbec nic neřeknou. Radši drží hubu a krok. Pak ať se ale nediví, že to v naší zemi vypadá tak, jak to vypadá.

Lidé by se měli více zaměřit na to, jak se k sobě chovají. Protože jestli to tak půjde dál, budeme nakonec litovat a nedopadne to dobře...